N.R.Nash: Pozor, jaguár (recenze)

Na počátku tohoto roku nabídla pražská divadla hned dvě premiéry amerického dramatika druhé poloviny 20.století Nathaliena Richarda Nashe. Hra Pozor jaguár z roku 1952 předchází Nashovu hitu Obchodník s deštěm, který mu zajistil nesmrtelnost. Ale je to právě tato hra, která jej zařadila mezi tak slavné dramatické autory jako Arthur Miller či Tennesseee Williams. Získala několik ocenění, a dobrý kritický ohlas, ale na scéně zpočátku propadla, na Broadwayi byla stažena po prvních třech reprízách. V Čechách se objevila na počátku 60.let v překladu Milan Lukeše, a nyní pro Divadlo Pod Palmovkou nový překlad hry vytvořil Julek Neumann. Režie se v Divadle Pod Palmovkou ujal hostující Petr Svojtka. Příběh se odehrává v zapadlé lovecké osadě. Půdorys hry je v jistém smyslu modelem, kdy lidé vystavení krutému životu v divočině, se sami stávají součástí toho, proti čemu bojují. V takové divočině se samozřejmě setkáme s celou řadou bizarních postaviček, životních ztroskotanců, outsiderů, a není divu, že ovládnout je prostřednictvím peněz (či jejich nedostatku, není tak obtížné), což si zdejší boss Brad dobře uvědomuje, . Zapadlá pumpa s obchodem a klecemi plnými zvířat a ptáků je asi jen málokdy navštívena nějakým cizincem, ale je přirozeným středobodem vesnice. Právě sem se pro kořalku a na kus řeči stahují všichni obyvatelé. Vládne tu chlapácky drsňák Brad Rostislava Čtvrtlíka, který hluboko v duši skrývá trauma - vzpomínku na milovanou ženu, kterou roztrhal jaguár. Základní ženský prvek tu tedy zastává jeho dcera Janna v interpretaci Evy Kodešové. Je jediná, která dodává tomuto chlapsky drsnému místu trochu ženské něhy, mateřského pochopení a - i když zcela nepatrně - i určitého erotického jiskření. . Je pochopitelné, že se kolem ní neustále rojí nápadníci. Jendím z nich je lovec - zabiják Hilltop, Bradův nohsled, kterého Radek Zima obdařil správnou dávkou cynismu, ale i drsného humoru a přirozené inteligence. Hlavním protihráčem drsňáků je Dave Ricks Jana Teplého, na tento prostor nepřístojně změkčilý intelektuál se zcela jiným žebříčkem morálních a etických hodnot nežli snese divočina... Když zemře záhadná paní Wilkinsová (mimochodem nádherná scéna Hany Seidlové, která v rozedrané bláznivé postavičce dokázala ve zkratce ukázat celou tragikomičnost lidského žití), objeví se na scéně její syn Willy, kterého před zlým světem ukrývala od dětství v ledárně. V dnešní době, kdy podobné kauzy živí bulvár, a zaměstnávají celé týmy psychologů, to není zase taková senzace jako v dobách objevení vlčího chlapce Kašpara Hausera. Nicméně, Willy (Jan Konečný) funguje tady jako symbol nezkaženosti a prostoty, která je společnosti "vlků" zcela nepochopitelná - nedokáží uvěřit tomu, že peníze, kvůli kterým jej pronásledují, zmačkal a hodil do řeky, protože mu připadly neužitečné. Lov na člověka vrcholí jeho uvězněním ve zvířecí kleci. Vrchol poníženého lidství. Je to právě idealistický učitel, který musí za život Willyho obětovat svůj. I když jsou ve hře poražení, z tragédie nevychází žádný vítěz. Inscenace navazující na Palmovce na podobně tragický oblíbený titul O myších a lidech má své silné momenty, zapamatujeme si některé obrazy (výstup Wilkinsové či obětování dědy Rickse nebo měření sil Hilltopa a Davea). Jako celku se ovšem inscenaci alespoň zatím - nepodařilo udržet napětí po celou dobu a chvílemi hrozí sklouzávání k šaržovitosti postav. Dá se ale říci, že inscenace patří k slušnému průměru toho,. co je dnes na pražských scénách k vidění.