Pálení knih – událost vlámského divadla je k vidění v Praze!

Takovéto ohlasy vyvolalo u kritiků představení Book Burning, tedy Pálení knih, které vzniklo díky spolupráci spisovatele a dramatika Pietera De Buyssera a výtvarníka Hanse Op de Beecka a stalo se událostí vlámského divadla roku 2012.

Jde o scénickou esej o zahlcenosti našeho světa informacemi a nemožnosti vymazat vlastní stopy v kyberprostoru. Pálení knih, kde hlavní roli hrají jazyk a imaginace, bylo představeno českému publiku v Divadle Archa. Představení je uváděno v angličtině s českými titulky.

S jediným protagonistou a vypravěčem Pieterem De Buysserem si povídala Marina Feltlová.

Nejdříve ji zajímalo, jak vznikla jeho spolupráce s výtvarníkem Hansem Op de Beeckem: zda bylo na počátku přátelství, nebo šlo o tvůrčí propojení dvou různých umělců.

Dílo Hanse Op de Beecka znám velmi dlouho, už dávno jsem byl jeho tvorbou uchvácen. Je to velmi plodný, ale zároveň samotářský člověk. Jeho práce se vystavovaly po celém světě. Žije ve stejném městě jako já, v Bruselu, a tak jsem se rozhodl mu napsat dopis. Vylíčil jsem mu, že mě jako divadelníka nikdy nezajímala scénografie, která něco ilustruje umným dramaturgickým způsobem, protože mi to připadá nudné a nemá to mnoho společného s divadlem imaginace. Požádal jsem ho, zda by pro mě nevytvořil nějaký objekt, o kterém bych spolu s ním napsal divadelní text. Měl jsem už téma, hlavní zápletku příběhu a začali jsme si o tom povídat. On sice není příliš mluvný, ale přesto jsme si okamžitě porozuměli, aniž bychom k tomu potřebovali mnoho slov.

Příběh o pálení knih vznikal jako společné literárně-výtvarné dílo, slovo po slovu, objekt po objektu.

Přišel jsem k němu ráno do studia a on mezitím vytvořil strom, tak jsem ten strom do vyprávění zakomponoval. On si to po mně přečetl a zjistil, že píšu o cestě, která je ozářená, tak vytvořil cestu a využil světlo. A tímto způsobem vznikalo celé představení. V podstatě beze slov. Vždycky jsme se ráno sešli, popíjeli kávu a navzájem se inspirovali. Řekl bych, že je to mnohovrstevnaté a zároveň archetypální, velmi jednoduché. A to je to, co mě v divadle zajímá, archetypální až mytické struktury, vyprávění, jakési zlatonosné žíly, na které můžeme všichni spoléhat, ale zároveň jim nedokážeme vzdorovat. To představení má samozřejmě co do činění s WikiLeaks, s otázkami soukromí, které jsou dnes velmi aktuální a naléhavé, ale nejedná se o stať, esej, o prohlášení umělce, je to o dnešním světě, v němž jsou tyto prvky přítomny. Nemůžu ten příběh přesně definovat, zůstává otevřený, ale přesný, testuje to, co je v nás, nelze to zredukovat jen na nějaké vysvětlení, na pár slov, je to o setkání, nemá to začátek ani konec, třebaže jsme všichni smrtelní.

Slovní spojení „pálení knih“ může vyvolat různé asociace. Co přesně symbolizuje v představení Pietera De Buyssera?

Náš příběh se týká obou významů, jak klasické cenzury, ve smyslu pálení, odstraňovaní, zakazování, nemožnosti říct, co je třeba, aby bylo sděleno, skrývání informací, zkrátka všeho, co je typické pro totalitní režimy. Ale dnes, v našich takzvaně svobodných zemích, máme cosi jako opak cenzury. Vše je dovoleno, všechno můžete vidět, všechno může být odhaleno, protože nic znamená cokoli. Každý může mít svůj vlastní názor. I dva názory, dokonce tři nebo pět názorů. Jsme svobodní, protože názor už neznamená nic, proto jich můžeme mít tolik. A čím více názorů můžete vyslovit, tím je společnost považována za liberálnější. Nazval bych to despotickým liberalismem. A je to velmi bizarní, monstrózní systém, který přichází. Každý může říkat cokoli. Ale tak to není. Jsou věci, které nemůžeme říkat, a věci, které bychom sdělovat neměli nebo je dokonce ani neměli znát. Například v našem příběhu se mluví o DNA: hlavní postava je mladá dívka, jejíž matka zemřela na rakovinu, a ona ví, že má v sobě letální gen svojí matky. Jsme schopni rozluštit DNA, genetickou informaci, ale kam až chceme dojít? Když budeme schopni předurčit geny, můžeme u člověka předpovědět jeho budoucí chování, vývoj mozkových buněk. Takováto kniha DNA nás nutně poznamená. A každá kniha, která člověka poznamená, by měla být spálena.

Pieter De Buysser jedním dechem dodává, že Pálení knih není pouze o složitých vědecko-filozofických úvahách.

Je to velmi jednoduchý, archetypální příběh o otci, který se stará o svoji dceru a zároveň má velkou vášeň pro vědění, historii, chce všechno znát, chce do všeho vnášet světlo, a jeho dcera Tilda naopak ráda věci schovává. Například schová lžičku, a ráno se snídaně bez lžičky najednou promění v úplně jiný rituál. Je to velmi prostý příběh, který se ale dotýká historických, filozofických a politických otázek. Ale k tomu, abychom si uvědomili, že žijeme v politickém režimu, nemusíme být zrovna intelektuály.