Sněhová královna a Putin

V uplynulých dnech se tam konala výstava věnovaná Sněhové královně, jejíž obrazy měly odhalovat různé způsoby, jak jsme si zvykli tuto pohádku či mýtus chápat v dějinách. Od animovaného snímku Lva Konstantinoviče Atamanova z roku 1957 se dostanete až k expozici futuristických figurín, jejichž krásné křivky a ledové obličeje zdobí různá pestrobarevná světýlka a stříbrné efekty. Inu Rusko.

Vyjít ale v Moskvě ven nedlouho před tamními prezidentskými volbami je také dobrodružstvím jako z cesty za začarovanou Sněhovou královnou. Že právě probíhá putinovská kampaň, poznáte nejen z plakátů, billboardů či nejrůznějších akcí – ale rovněž z množství zachumlaných policistů postávajících na mrazu. Jedním z neblahých moskevských zážitků jsou jejich „milicionářské“ pohledy, které se automaticky ptají: Co jsi provedl? Měj se před námi na pozoru. Co by se s tebou asi stalo, kdybychom tě tu povalili a zatkli?

Na druhou stranu v Moskvě probíhají pravidelně v neděli setkání opozice, která překonávají všechny zdejší výstavy a kulturní akce. Protesty v patnáctimiliónové megapoli ovládané bídou, kulturou konzumu a penězi oligarchů působí jako závan čerstvého vzduchu. Jinak stačí jen vyjít na ulici, abyste pocítili atmosféru marasmu, naštvaných obličejů a sobeckého křupanství. Panuje tady policejní režim s kapitalismem toho nejhoršího zrna. Obyčejné studentky se prostituují v západně vyhlížejících klubech, aby si mohly kupovat drahé kabelky. Na kraji Tverského bulváru parkují v noci podivná auta, do nichž se bojíte podívat. Z Ukrajiny sem jezdí pouliční zpěváci, aby si za den dva vydělali v podchodu na živobytí tam doma.

V neděli se však našlo tolik protestujících, aby utvořili lidský řetěz po celém obvodu Sadové třídy, která v několika kilometrech obepíná centrum města. A k vidění bylo to, co jinak v Moskvě obvykle ne. Smějící se tváře, šťastné oči, veselí lidé a slova plná touhy a snů. Hořké bylo jen to, jak na ně přitom zhlížely z plakátů obrazy načesaného, chlubícího se Putina, jehož mediální kampaň už jede na plné obrátky. Na internetu je například spot, v němž se mladá studentka ptá svého gynekologa na první sex, když je přitom zamilovaná do Putina. A on jí odpoví, že s ním se nemusí ničeho bát.

Vzpomněl jsem si na jeden exponát z výstavy o Sněhové královně. Jeden umělec oslovil hlasatelky a televizní moderátorky z režimní státní televize. Nechal je v širokém dekoltu stát v moskevském mrazu a snímal tu chladnou, nedostupnou krásu televizních obličejů, které obvykle lžou, žijí v pohádkovém bohatstvím. A jen teď na chvíli slzí bolestí od třaskavého, ruského mrazu a krutého vichru.