Názory prasete domácího – sloupky Haralda Martensteina knižně
66 krátkých textů, každý má délku přesně dvě a půl knižní strany. Jsou pěkně spořádaně uspořádané podle abecedy. Ale tím také jakási konformnost a řád končí. Harald Martenstein téměř nepřetržitě plave proti proudu. Mluví o všem naprosto bez obalu. Může si to dovolit, patří k německé novinářské elitě.
Mnoho lidí si ve čtvrtek kupuje týdeník Die Zeit jen kvůli jeho sloupkům. Stejně tak nedělní berlínské Tageszeitung, pro které také píše. Pro ty, kteří si noviny pravidelně nekupují, vycházejí Martensteinovy texty knižní formou.
Nejnovější vydání sebraných sloupků z podzimu loňského roku nese název Názory prasete domácího. Podtitul Nové příběhy o starých problémech shrnuje autorův zdařilý záměr: vyjádřit se k našim každodenním problémům. Nebylo mi jasné, proč autor svoji knihu nazval právě tak. Až jsem se v jednom z posledních textů dočetla o agresivní reakci jakéhosi nejmenovaného kritika na nejnovější Martensteinův román (Gefühlte Nähe 2010). Martensteinovi způsobuje evidentně potěšení vyjmenovávat všechny nadávky, které kritik použil. Mezi nimi je kromě „blbečka“ a „sralbotky“ také „prase domácí“ – odtud tedy sebeironický název románu.
A jaká jsou vlastně témata Martensteinových sloupků? Píše o všem, o čem chceme číst. Věnuje se se stejnou vášní a zaujetím aktuálním událostem německého politického života jako celosvětovým problémům. Píše o obchodu s drogami, o poloprázdných lahvích v ledničce, o sexu ve stáří stejně tak jako o stále agresivnějších městských cyklistech. Bere si na mušku i specifické a aktuální německé trable jako přestup na větrnou energii nebo fenomén Richarda Wagnera. A odhaluje příležitostně i zcela nové jevy jako například vedle známého předstíraného orgasmu i tzv. ututlaný orgasmus nebo nebojácně přiznává, že ani u nejlepšího smartphonu nelze na slunci rozluštit cokoliv na displeji.
A jaký je Martensteinův styl? Těžko jej popsat lépe než to udělal on sám: „Píši spíše bauhausově než barokně,“ nechal se slyšet. Se svými čtenáři se nemazlí. Občas je donutí dokonce nahlédnout do slovníku – při neznámém cizím slově. Činí tak ovšem velmi „šarmantně“ a s jistotou člověka, který ví, že je milován, vážen a obdivován.
Ve svém textu O tom, jak se píše sloupek se zamýšlí nad pokojskými a nad tím, jak je německý výraz pro tento druh činnosti – totiž Zimmermädchen (doslova přeloženo pokojové děvče) vlastně diskriminující a deminutivní. A za posledním slovem stojí v závorce: „No a co? Tak si to holt musíte najít ve slovníku!“. Slovo jsem neznala a šla ho hledat. Je zřídka užívané a znamená „zdrobnělé“. Možná, že jsem vám ušetřila hledání, možná, že ne...
Harald Martenstein: Názory prasete domácího. Nakladatelství C. Bertelsmann 2011, 207 stran
Nejposlouchanější
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
-
Za úplňku a Vrátka z bambusu. Povídky japonských klasiků
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.