Česká animace v Aubenas

Asi hodinu a půl jízdy od Lyonu se nachází hornatý kraj departmentu Ardèche, jemuž vévodí město zvané Aubenas. Ne náhodou je symbolem této oblasti koza a místní zemědělci ze svahů produkují vyhlášené kozí sýry. Kraj, který ležel na takzvané protestantské cestě mezi Ženevou a jihem Francie, si uchoval vlastní svéráz. Za války tady bylo centrum odboje, lidé tu zůstávají vždy tak trochu v opozici vůči nařízením i nesmyslnostem centra. A v listopadu se tady koná filmový festival, který spojuje artovou přehlídku s atmosférou sousedské a městské slavnosti.

O ten se starají místní filmové nadšenci, praví klubáci, kteří prožili v kině život. A jednou za rok uspořádají slavnost, na níž promítají umělecké filmy. Třináctý ročník takzvaných Setkání evropského filmu představil blíže tvorbu například Barbeta Schroedera či retrospektivu francouzského intimisty Benoit Jacquota. Mimochodem oba patří ke klíčovým autorům 70. let nastupujícím po nové vlně, kteří posunuli kinematografii více k intimním dramatům moderních citů.

Festival zároveň věnoval zvláštní pozornost novému zpracování legendy o Johance z Arku, kterou natočil naopak člen generace 90. let Philippe Ramos pod názvem Jeanne Captive. Moderní zpracování příběhu o odevzdání se člověka vznešeným ideálům ve světě prolezlém korupcí a chamtivostí, bylo událostí letošního festivalu v Cannes. Byť v distribuci na Ramosův film mnoho lidí nepřišlo.

V neposlední řadě se v Aubenas pokusili představit mladou generaci českých animátorů, jejichž sekci připravili speciálně pro festival dramaturgové z našeho AniFestu. Studentské, debutové i experimentální snímky tu doprovodila celá delegace z Prahy pod vedením Michala Žabky. Ostatně tradici českých loutkových filmů tu reprezentovaly jeho filmy Paní G. či jedna z Autopohádek O účetní a víle.

Aneta Kýrová zastupovala se snímkem Chybička se vloudí školu kreslené animace. Velkého ohlasu se dočkala Lucie Sunková s animovanou malbou, v níž diváci mohli nacházet ohlasy francouzské výtvarné tvorby. O moderních postupech počítačové animace mluvili před publikem Jaromír Plachý a Libor Pixa.

Tou největší zkušeností ale bylo na vlastní oči vidět, co mohou venku oceňovat na naší kinematografii. Jak dovedeme s omezenými prostředky na malé ploše vytvářet vtipná podobenství. Jak můžeme být v zahraniční zajímaví spíše invencí, mazaností a originalitou. A nikoliv napodobováním cizích a provinčních schémat, která vidíte ve filmech naší zcela komercionalizované distribuce.