Zajímavosti ze světa vědy

Děti, které byly zneužívány nebo zažily domácí násilí, prokazují zvýšenou aktivitu ve dvou stejných oblastech mozku jako vojáci, kteří prošli bojovými operacemi. Jedná se o oblasti spojované s rozpoznáváním možných hrozeb. To naznačuje, že týrané děti i bojující vojáci se zřejmě tímto způsobem adaptovali, aby dokázali ve zvýšené míře vnímat možná nebezpečí – a mít lepší šanci se jich vyvarovat.

Podle agentury Reuters to zjistil tým vědců v čele s Eamonem McCrorym z britské University College London, kteří zkoumali dopad zneužívání či domácího násilí na emocionální vývoj dětí a jejichž studii uveřejnil odborný časopis Current Biology. Zvýšená reaktivita na projevy, které mohou představovat hrozbu (například stopy hněvu v obličeji), může sice podle Eamona McCroryho dětem pomoci vyhýbat se nebezpečí, ale z neurobiologického hlediska může v dlouhodobém měřítku představovat riziko a zvyšovat náchylnost dětí k duševním onemocněním v pozdějším věku.

Studie ukázala, že u lidí, kteří jako děti trpěli špatným zacházením, je dvakrát vyšší pravděpodobnost než u ostatních, že se u nich později rozvine trvalá nebo opakující se deprese – a také reakce na její léčbu je pomalejší a horší. Britský badatel připomněl, že je toho zatím známo poměrně málo o mechanismech, jakými se tato traumata z dětství zafixují natolik, že zvyšují zranitelnost daného člověka dokonce až do dospělosti. Vědci však podle jeho slov nyní začínají rozumět tomu, jak zneužívání ovlivňuje v mozku systémy spojené s emocemi.

Madagaskarský pavouk Caerostris darwini z čeledi křižákovitých souká přes řeky i nad jezery pavučiny obřích rozměrů – největší, jaké byly dosud spatřeny: mohou zabírat plochu téměř 3 m2. Vlákna, jimiž pavučiny ukotvují na březích, mohou být dlouhá více než 25 metrů – a nejen to: Jsou extrémně pružná a pevná – až 10krát pevnější než kevlar, který se používá k výrobě neprůstřelných vest. To vědci zjistili už před časem.

Badatelé ze Slovinské akademie věd a umění v Lublani však posléze zjišťovali, jestli pavouci do svých obřích sítí lapají také na své poměry obří kořist. To se však nepotvrdilo, jak zaznamenal prestižní vědecký týdeník Nature s odkazem na studii uveřejněnou v americkém odborném časopise Journal of Arachnology. Vědci filmovali sítě celé stovky hodin – nezachytili však žádný důkaz, že by se do pavučin chytali například ptáci, nezapletly se do nich ani žáby nebo zvlášť velký hmyz. Veliký povrch sítí však umožňuje zachytit značný počet menšího hmyzu – a to v takovém množství, že dohromady vydá za tolik potravy, kolik by jí poskytla jedna velká kořist.

Obratlovci kdysi – přibližně před 365 miliony lety – opustili oceány a postupně ovládli souši. Později, během dalšího vývoje, se jich však některé druhy – celkem tvořící 31 skupin – vrátily zpět ze souše do oceánu, včetně známého prehistorického plaza plesiosaura či dnešních velryb a delfínů. Velkou roli při tomto návratu do vodních ekosystémů zřejmě sehrálo klima.

Jak totiž informoval týdeník New Scientist, Ryosuke Motani z Kalifornské univerzity v Davisu došel při výzkumu fosilií i odhadů teplot v historii Země k závěru, že převážná část obratlovců (26 z 31 skupin) se vrátila do oceánů během jednoho ze sedmi krátkých časových intervalů, kdy bylo na naší planetě tepleji než dnes. Navíc z tehdejší polohy kontinentů a z míst nálezů důležitých zkamenělin Ryosuke Motani se spolupracovníky odvodil, že studenokrevní živočichové – jako plesiosaurs – se vrátili do vody v tropických oblastech naší planety.

Teplá voda tak studenokrevným živočichům zjevně pomáhala zůstat aktivní a patřičně se adaptovat zpět na život v oceánech. Pro teplokrevné živočichy by návrat nepředstavoval z tohoto hlediska takový problém, ovšem i oni se podle fosilního záznamu většinou vrátili do vody v období, kdy na Zemi panovalo teplejší podnebí. Ryosuke Motani to uvedl minulý měsíc na výročním zasedání Společnosti pro paleontologii obratlovců v Las Vegas.