Hotel Lux – nová německá komedie z časů socialismu
Pod titulem tohoto filmu se může skrývat úplně všechno - krimi, drama, milostná romance i dokument o hotelové branži.
Název hotelu je více než běžný. Málokdo ovšem ví, že hotel Lux, ve kterém se děj nové německé komedie odehrává, opravdu existoval. Největším překvapením však je, že byl a dodnes ještě je - i když mimo provoz - v Moskvě.
Hotel Lux stojí od roku 1911 v Tverské ulici. Nejpozději od roku 1921 už nebylo tak jednoduché v něm přenocovat. Lux se totiž po VŘSR stal hotelem Komunistické internacionály a sloužil jako azyl pronásledovaným soudruhům z celého světa. Pod jeho střechou bydleli Ho Či Min i Tito, Dimitrov, Piek i Walter Ulbricht. Všichni zde čekali - podporováni sovětskou vládou - na konec války a dobu, kdy budou moci zasednout do pohodlných křesel v budoucích vládách. Jejich čekání neprobíhalo bezstarostně. Stalinova vláda si ne zrovna vybraným způsobem ověřovala, zda podporuje správné kandidáty. Noční výslechy a zatýkání byly běžné. V hotelových chodbách panoval strach. Nikdo nevěděl, kdo bude další obětí.
A v této situaci vstupuje ve filmu na scénu komik Hans Zeisig. V jednom berlínském kabaretu parodoval v duetu se svým kolegou Siggim Meyerem Hitlera a Stalina. V roce 1938 už musel emigrovat. Vybavený falešným pasem, cestuje místo vysněného Hollywoodu do Moskvy. Politicky naprosto nevědomý Ziesig se octne v epicentru politického dění. Jeho nový pas je vystaven na jméno Hitlerova astrologa. To vede k mnoha záměnám a neplánovaným setkáním. Ziesig je pozván ke Stalinovi, seznamuje se s urozenou a velmi pohlednou komunistickou funkcionářkou Frídou. Druhá polovina berlínského uměleckého duetu Siggi se po peripetiích a krátkém pobytu v koncentračním táboře posléze také ubytuje v Luxu.
Režisér Leander Haußmann se podílel i na scénáři filmu. Narodil se a vyrůstal v padesátých letech ve východní části Německa. Dalo by se tedy říci, že může o době komunistických praktik zasvěceně a zároveň vtipně vyprávět - když už se jedná o komedii. Bezpochyby má film několik dobrých momentů - například scéna pronásledování Ziesiga po berlínských střechách. Ziesig byl v kostýmu Hitlera a herec Herbig to v jednom interview komentoval: „Už nikdy nebudu dobrovolně utíkat po Kurfürsterdamu v tomto přestrojení - i když je to jenom pro film!" - zcela pochopitelné. Ale celkově film bohužel postrádá humor - ledaže by divákům připadala vtipná například scéna, ve které Walter Ulbricht a jeho žena po obědě pokusně staví a testují na stole v hotelovém pokoji zídku z kostek cukru…
Bohužel podobných sekvencí je ve filmu více a ani velmi dobré herecké výkony hlavních představitelů situaci nezachrání. Škoda. Ale i dobrá předloha a lidský hlavní hrdina, naivně klopýtající touto vpravdě nehezkou dobou, nejsou ještě garancí zdařilého filmu. Zářným příkladem by měl Haußmannovi být exelentní snímek Roberta Begniniho Život je krásný…
Hotel Lux, Německo 2011. Režie: Leander Haußmann. Hrají: Mihael Herbig, Jürgen Vogel, Thekla Reuten a další. 103 minut.
Nejposlouchanější
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Povídky Anny Bolavé, Stanislava Berana, Jana Štiftera a dalších autorů z jihu Čech
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.