Výběr z denního tisku, 22. listopadu

22. listopad 2011

Připravil Marián Vojtek.

Národní divadlo v Praze uvádí nekonvenční Shakespearovu adaptaci, v níž se mísí moderní opera s rapem. To si o Králu Learovi myslí v Hospodářských novinách Marie Reslová. Režie Jana Nebeského je podle ní výjimečná formou i precizním výkladem. „Mluví jazykem vizuálně provokativních a do značné míry také hermetických obrazů. Sebevážnosti se brání nadsázkou. Oč míň se zabývá dějem, o to víc obsahem a smyslem Shakespearovy hry,“ tvrdí kritička. Publikum, které má představu o konvenční inscenaci, může mít s Nebeského Learem velký problém. Proto by měl divák dostat do ruky synopsi, jako když jde na operu, doporučuje Reslová.

Recenzi na představení Srdce temnoty v pražském Divadle Komedie nabízí Lidové noviny. Příběh vypráví o cestě hlavního hrdiny Marlowa do nitra Afriky, která je zároveň podle Vladimíra Justa i cestou k poznání vlastní duše: hrdinovy, režisérovy i naší. Chválí přitom výkon Stanislava Majera v hlavní roli. Hru režíroval David Jařab. Just konstatuje, že v málokterém českém divadle zažívá pravidelně tak soustředěné, hluboké, zasahující, takřka hmatatelné ticho jako v Divadle Komedie. Jak zdůvodňuje, Pařízkovi a Jařabovi se podařilo vytvořit scénu jako optické a akustické zvětšovací sklo, v němž pak jako pod mikroskopem jsou viditelné a slyšitelné věci běžným smyslům nedostupné.

Na výstavu Pražské baroko v Clam-Gallasově paláci zve Právo. Expozice představuje kulturu a umění v Čechách od nástupu císařovny Marie Terezie na trůn až po slavnou pražskou korunovaci Leopolda II. Hlavní autorky výstavy se soustředily na dobovou módu a luxusní vybavení měšťanských domů a pozornost věnují i historii a architektuře hlavního města. „Divák má místy dojem, že se strojem času dostal do 18. století,“ píše v Právu Peter Kováč.

Téměř neznámá díla italských mistrů vystavuje Moravská galerie v Brně. Výstava Colorito ukazuje práci benátské školy, malířů, kteří žili a pracovali v severní Itálii od poloviny 16. do konce 18. století. Mladá fronta Dnes píše, že malby pocházejí z Moravy a Slezska, ze zámků i církevních institucí. Asi čtvrtinu z nich museli odborníci pro potřeby výstavy zrestaurovat. Mezi nejpoutavější obrazy podle deníku patří Svatý Šebestián Paola Veroneseho nebo Bambiniho Jupiter, Juno a Jo ze zámku ve Velkých Losinách.

A výstava do třetice: své třetí retrospektivy se znovu po dvaceti letech dočkal Bohuslav Reynek. Jak dodává Zuzana Drtilová v Mladé frontě Dnes, tentokrát jej výstava v pražském Domě U Kamenného zvonu představí nejen jako grafika a malíře, ale také jako básníka a úspěšného překladatele. Expozice shromažďuje více než 350 výtvarných prací a některé z nich ještě nebyly vystaveny. K vidění budou od zítřka například vzácné tisky jeho překladů nejen s vlastními ilustracemi, ale i obrázky Josefa Čapka, Toyen nebo Jiřího Trnky. Velmi cenná je Reynkova sbírka básní Rybí šupiny, která obsahuje 56 Čapkových linorytů.

Mladá fronta Dnes upozorňuje, že v češtině vychází druhý román Cormaca McCarthyho s názvem Vnější tma. Podle redaktorky Kláry Kubíčkové to není příjemné ani jednoduché čtení, přesto je výborné. Příběh, který vypráví o světě bez Boha, je ale jen přípravou k pozdějším dílům spisovatele. Deník románu, který McCarthy napsal v roce 1968, dává 80 procent.

S Vendetou přišel pravý thriller. Nezná naději, jen dobré řemeslo, to už je titulek z Mladé fronty Dnes. Mirka Spáčilová v ní hodnotí nový český film s Ondřejem Vetchým a Oldřichem Kaiserem, který po zítřejší premiéře začnou promítat kina. Kritička míní, že film není příjemný, ale na prvotinu režiséra Miroslava Ondruše je určitě dobře natočený. Podle Spáčilové je to přísně nekompromisní, slušně odvedený thriller bez výmluv, omluv, přívlastků a dodatků a uděluje mu v hodnocení 60 procent.

autor: mvo
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.