Nový film v Montrealu
V Montrealu se na podzim pravidelně koná festival nového filmu. V jeho porotě letos zasedl také filmový kritik a publicista Michal Procházka, který nabízí následující ohlédnutí.
Je to tak trochu odlišná Amerika. V Montrealu najdete více evropskou atmosféru i architekturu, která v sobě uchovává nostalgii někdejších imigrantů po starém domově. V barvách podzimu navíc vynikne dekadence zmarněných snů o novém světě i pocit svobody, kterou jsme v Evropě už ztratili – pokud vůbec kdy měli. Nakonec se tu mluví francouzsky a na ulici potkáte nejroztodivnější i nejpoetičtější postavy, nikoliv převážně uhoněné hlavy jako ve velkých průmyslových městech Spojených států.
Festival de Nouveau Cinéma je typem přehlídky, kterou u nás nenajdete. Program uvádí artové tituly, experimenty a odvážné koncepty, aniž by se zároveň zaštiťoval červeným kobercem pro fanoušky. Aniž by médiím hloupě servíroval celebrity z pokleslých diváckých titulů. Znalcům mezinárodní scény může dokonce připomenout podnik z Rotterdamu, který je svým programem podobně nekompromisní i radikální.
Co více, Montreal je filmovým městem, kde sídlí i sídlo slavného National Film board of Canada, národního ústředí podporujícího zejména dokumentární či animované umělecké filmy. V současné době tam natáčí jedenáct autorů svá dílka, například animátorka Michelle Lemieux dokončuje vlastní variace na téma autora a jeho obrazu natáčené na špendlíkovém plátně.
Za pozornost stojí také prostory místní cinematéky či staromódních kin ze 70. a 80. let. Festival se tu koná mezi čínskou, latinskou čtvrtí a oblastí někdejších uliček lásky.
Nejvíce se letos mluvilo o filmu Stevena McQueena Shame – Stud, který představuje drama současného hrdiny z New Yorku i naší moderní impotence – řečeno v uvozovkách. Jeho Brandon se žene za povyraženími, extrémními zážitky, nočními dobrodružstvími, ačkoliv přitom sám nedokáže prožívat lásku. Je závislý na sexu, pornografii, ale neumí opětovat cit ke své sestře, vyrazit si na rande se sympatickou kolegyní. Z jeho rozervaného a osamělého života tak vyvstává obraz neurotické společnosti, která je posedlá sexualitou a adrenalinem, ačkoliv se bojí té úplně základní věci – lidského citu.
Zajímavým doplněním tohoto festivalového hitu se ukázal být quebecký film ženské režisérky Anne Émond, která se pokusila natočit podobně intimní kroniku milostného setkání na jednu noc. Její snímek nazvaný příznačně Noc jedna sleduje s co největší snahou o realističnost a pravdivost průběh večera, který začíná v okamžiku, kdy se za omámenými, opilými cizinci zaklapnou dveře bytu. Sotva se poznali a už spolu skončí v posteli.
Vypráví o našich pokušeních, drobných citových podvodech i touze po ovládání druhého, před nímž se cítíme nesví. S kamerou nahlížíme nejen pod peřinu, ale především do hlavy obou záhadných postav, neurotizovaného muže a osvobozující se ženy. Po té sexuální divoké gymnastice spolu sedmadvacetiletá Klára a třicetiletý Nikolaj začínají mluvit. A tam začínají problémy, ale také skutečný lidský život.
Nejposlouchanější
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění. Poslechněte si oceněnou audioknihu roku
-
Náramný pohřeb a O zkroceném poručíkovi. Povídky dánského spisovatele a námořníka Jørna Riela
-
Podoby přitažlivosti. Povídky Miloše Urbana, Hany Lundiakové, Kateřiny Rudčenkové a dalších autorů
-
Josef H. A. Gallaš: Mé žalosti a mé bolesti. „Truchlivá autobiografie“ nešťastného autorova života
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.