Beckmannův pohled na Nový svět – výstava ve Frankfurtu
V posledních dvaceti letech byl uspořádán nespočet výstav díla německého expresionistického malíře Maxe Beckmanna. Současná expozice ve Frankfurtu je první, která se zabývá tvorbou posledních tří let jeho života, Beckmannovým nedobrovolným azylem v Americe v letech 1947–1950.
Max Beckmann žil téměř dvacet let ve Frankfurtu – učil zde na umělecké škole Städelu. Tehdejší ředitel Georg Swarzenski byl jeho přítel a nakupoval pro galerii Beckmannovy obrazy.
V roce 1933, po mnichovské výstavě Entartete Kunst, odešel Beckmann do Amsterodamu, Swarzenski emigroval po pěti letech do Ameriky. Mnoho Beckmannových obrazů se mu podařilo ukrýt a tak zůstaly uchráněny před pálením a ničením, které se odehrálo v témže roce na frankfurtském Römerbergu.
Beckmannovi se podařilo odjet z Holandska až koncem léta 1947. Začal učit na umělecké škole Washingtonské univerzity v St. Louis. V té době měl už v Americe jméno jako „nejznámější německý expresionista“ a nabízely se mu netušené možnosti. Přátelé jeho přátel mu otevírali dveře do uměleckých institucí a uváděli ho do společnosti. Po letech strachu měl Beckmann konečně optimální podmínky pro tvorbu. Proto také vzniklo ono nepřeberné množství obrazů, kreseb a grafik.
Max Beckmann v Americe mnoho cestoval, kreslil a maloval. Na podzim 1947 se přestěhoval do New Yorku, kde učil na Brooklyn Museum Art School. Po spíše rodinném prostředí v St. Louis byl pro něj New York velkou změnou. „Je to zde cítit po připáleném tuku, ale nádherné!,“ vyjadřuje se a dodává: „Babylon je proti tomuto městu školka pro děti.“
Kurátorka výstavy Dr. Jutta Schüttová uspořádala se svými spolupracovníky výstavu 110 Beckmannových děl z jeho amerického pobytu. V galerii Städel, kde výstava potrvá do ledna příštího roku, visí 41 – většinou velkoformátových – obrazů. To je mimochodem pouhá polovina toho, co Beckmann za pouhé tři roky ve Spojených státech namaloval.
Témata Beckmannova produktivního období byla z části reflexí jeho života v Americe, z části zašifrované mytologické a biblické scenérie. Pro Beckmanna neobvyklé motivy, namalované nově, jinak. Silné tahy štětcem a nápadné barvy, co zůstalo, je pro Beckmanna typická černá silná kontura zobrazeného. Beckmann setrval u svého figurativního expresionistického pojetí a nedal se ovlivnit svými slavnými americkými kolegy – Jacksonem Pollockem, Willemem de Kooningem nebo Markem Rothkem, všichni již malovali abstraktně.
Beckmannovy americké obrazy mají silně jevištní ráz, pojem „jeviště života“ je jednou z charakteristik jeho prací. Symboly a mýty různých kulturních okruhů i své vlastní spojil v záhadné obrazy: zvířata, foukací nástroje, gramofonové trouby a stále znova kočky a pekingští psíci – nezasvěcení se mohou pouze dohadovat, co tím mistr zamýšlel...
Momentálně probíhají paralelně tři Beckmannovy výstavy. Kromě frankfurtské i výstava portrétů v Lipsku a expozice krajin v Bazileji.
Beckmann & Amerika. Galerie Städel Frankfurt, do 8. ledna 2012
Nejposlouchanější
-
Máj. Geniální báseň Karla Hynka Máchy v jedinečném přednesu Rudolfa Hrušínského
-
Podoby přitažlivosti. Povídky Miloše Urbana, Hany Lundiakové, Kateřiny Rudčenkové a dalších autorů
-
Harper Lee: Jako zabít ptáčka. Tragický příběh černocha křivě obviněného ze znásilnění bílé dívky
-
S.d.Ch.: Můj vůz je před vraty. Hra o minulosti inspirovaná tragickým osudem prezidenta Háchy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
