Výběr z denního tisku, 10. listopadu 2011

Dva deníky dnes hodnotí americko-německý film Anonym, který má demytizovat Williama Shakespeara. Ondřej Štindl z Lidových novin si myslí, že snímek Rolanda Emmericha předkládá výstižný příklad konspiračního myšlení ve vší jeho překonstruované nudě. Scénář k Anonymu napsal John Orloff, který v 80. letech „prohlédl“ a přijal argumenty těch kdo tvrdí, že Shakespearovy hry nenapsal Shakespeare. Společně s režisérem si vybral tu verzi, podle které byl skutečným autorem dramat hrabě z Oxfordu Edward de Vere. „Jako kdyby autoři nepochopili jednu základní věc. Ve filmech o historii je možné a často i nutné si vymýšlet. Nejde ale z toho výmyslu udělat nosný pilíř díla,“ konstatuje Štindl.

Věra Mišková v Právu uvádí že film Shakespeara zobrazuje jako podřadného herce a násosku. Autorce článku se nelíbí nepřehlednost děje a postav. To trochu zastírá nudu, protože se člověk musí soustředit, aby pochopil, kdo, kde a kdy zrovna je. Mišková na druhou stranu oceňuje herecké výkony a dobře se dívá na historický Londýn, přestože jej stvořil počítač.

Hru Vejce v pražském klubu Roxy/NoD hodnotí v Lidových novinách Roman Sikora. Inscenaci Petr Kolečko původně napsal pro Divadlo na Vinohradech, jenže tamní vedení ji odmítlo. Hra nese podtitul Komedie o zahrádkářství, lásce a rakovině, a to vše tam divák najde. A jaké je celkové vyznění inscenace? Podle kritika jsou v ní ženy prezentovány jako měšťácké slepice, které nemyslí na nic jiného než na nový nábytek nebo brutální sex. Muži jsou těmito ženskými nároky terorizováni, zatímco je samotné to táhne k rozletu.

Brněnské Divadlo Husa na provázku na zítřek připravilo premiéru hry Leoš aneb Tvá nejvěrnější. Jak dodává Mladá fronta Dnes, hra Milana Uhdeho s hudbou Miloše Štědroně představuje Leoše Janáčka v hodně osobní rovině. Podle Štedroně Uhde napsal jeden ze svých nejlepších textů a přestože měl autor nepřeberné množství historických podkladů o Janáčkově životě a díle, nakonec napsal hru,která není biograficky věrná, ale je přesná. Ve světové premiéře se v hlavní roli představí hned tři herci. Martin Donutil, Martin Havelka a Jožka Králík ztvární Janáčka jako mladíka, dospělého a kmeta.

Tohle je umění? Opravdu? ptá se v Mladé frontě Dnes redaktorka Zuzana Drtilová. Ve svém článku hodnotí výstavu děl pěti finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého v pražském Doxu, která především klade otázky. „Podle expozice se totiž zdá, že výtvarníci do pětatřiceti let nevytvářejí nic jiného než instalace, objekty, videa či nenarativní fotografie. Tradičnější umělecké formy ve výstavních prostorách úplně chybějí,“ píše Drtilová a výstavě dává 60 procent.

Český impresionismus se vrací na scénu, Manetův současník vystavuje v Praze, informují Hospodářské noviny. Konkrétně obrazy Václava Radimského je možné vidět v pražské Městské knihovně. Magdalena Čechlovská připomíná, že krajinář se prosadil nejprve ve Francii. Velký úspěch, i když okořeněný kritikou avantgardistů, ho na konci života čekal také doma. Radimský měl obzvláštní slabost pro vodní hladinu a brzy se stal mistrem ve vyjádření všech jejich proměn. „Jeho řeky a rybníky jsou medově hladké, průsvitné, zádumčivé v ranní mlze, tetelivé při západu slunce i divoce plynoucí. Nejraději měl však hladinu klidnou, zrcadlící koruny stromů,“ popisuje Čechlovská.

Víte, jak vypadala nejstarší malba střední Evropy? Jsou to konkrétně čtyři kameny pokryté řadami červených teček. Jak píše Právo, našli je němečtí archeologové v jedné jeskyni v Bádensku-Württembersku. Ovšem po 15 tisících letech je těžké určit význam kamenů. Zřejmě složily šamanům, ovšem vyloučeno není, že se jedná také o menstruační kalendáře z doby kamenné.