Vypravěč příběhů – fotograf Tomasz Gudzowaty
Polský fotograf Tomasz Gudzowaty se vyhýbá publicitě a nerad s kýmkoli soutěží. Přesto pravidelně získává nejprestižnější světová ocenění – například cenu World Press Photo si odnesl už osmkrát. Malá část jeho tvorby je teď poprvé k vidění i v Praze.
Výstava s názvem Sport jinak je otevřena do 27. listopadu v Czech Photo Gallery na Újezdě v Praze 1 a nabízí Gudzowatého osobitý pohled na atypické sportovní disciplíny – uvidíme tu indické jogíny, mongolské žokeje, zápasníky sumo, boxující bezdomovce nebo snímky z automobilových závodů v Mexiku.
Výběr z několika cyklů černobílých fotografií připravil kurátor Andrej Reiser, který Tomasze Gudzowatého pokládá za jednoho z nejvýznamnějších světových fotografů současnosti.
Průzkumník, fotograf a editor
Gudzowaty se v poslední době nejvíce věnuje právě tématu sportu, ale nedávno pro jedno nakladatelství fotografoval tučňáky na Antarktidě a dlouhodobě ho zajímá také sociální dokument. Jak dokládá i pražská výstava, Tomasz Gudzowaty své snímky pořizuje doslova po celém světě – navštívil celkem 125 zemí všech kontinentů.
„Jsem průzkumník, fotograf a editor,“ stručně shrnuje proměnu svých rolí v procesu tvorby. „Na začátku vždy stojí rozhodnutí, že část svého života investuji do dlouhodobého projektu.“
Základem Gudzowatého práce je tedy průzkum, který může trvat celá léta (nejdéle dosud na jednom projektu pracoval osm let – znovu a znovu se vracel na stejné místo, dokud nebyl zcela spokojen). Zvolená témata se snaží pojmout různorodě: když se rozhodl fotografovat box, letěl do Indie, kde boxují ženy, vyhledal bezdomovce boxující v Brazílii nebo navštívil malou vesničku v Gabunu, v níž trénují nejlepší boxeři světa.
S vybranými lidmi se vždy snaží strávit co nejvíce času, chce je poznat, porozumět jejich životu a tomu, čemu se věnují (v Bangladéši si například na vlastní kůži vyzkoušel práci dělníků, kteří demontovali loď).
Vzájemná důvěra je podle Gudzowatého velice důležitá. „Nemůžete jen tak někomu vpadnout do života, narušit jeho přirozené prostředí,“ zdůrazňuje. „Fotograf nikdy nesmí být narušitelem, má být pozorovatelem.“
Teprve po této přípravné fázi Gudzowaty bere do ruky fotoaparát. Není velkým příznivcem nejmodernějších digitálních přístrojů s mnoha funkcemi a obvykle používá klasickou černobílou fotografii (ovšem záleží na tématu – pořídil například sérii barevných snímků Afriky). Daleko důležitější než technika je podle Gudzowatého způsob, jakým fotograf přemýšlí. „Fotografie se rodí v hlavě,“ říká.
Nakonec se z fotografa promění v editora – pečlivě vybere 12 snímků (tento počet fotografií se posílá na světové soutěže), které seřadí tak, že vyprávějí příběh. Jednotlivé portréty volí velmi promyšleně, v úvahu bere také sociální zázemí fotografovaných osob. A vždy se snaží vytvořit jednu ikonickou fotografii, která divákům na první pohled ozřejmí, o čem příběh je.
„Ceny jsou pro mne razítka v pase“
Podle Tomasze Gudzowatého je škoda, že fotografové už dnes neumějí budovat esej a přestali pracovat na dlouhodobých projektech. Stěžuje si rovněž na to, jak extrémně těžké je dnes publikovat fotografie. To je ostatně důvod, proč se účastní soutěží, i když sám o sobě říká, že vůbec není soutěživý typ. Snímek, který obdrží některou prestižní cenu, má totiž daleko větší naději na otištění. Četná ocenění, které za svou kariéru získal, jsou pro něj také jakýmisi „razítky v pase – symbolizují to, že se ubírám správným směrem,“ dodává.
Jako člen mezinárodní poroty se Gudzowaty letos zúčastnil 17. ročníku Czech Press Photo. Cení si mimo jiné toho, že porotci si soutěžní fotografie mohou prohlédnout v jejich fyzické, a nikoli jen digitální podobě.
Z fotografa filmařem
Činorodý a úspěšný polský fotograf má v současné době rozpracovány téměř dvě desítky projektů v šesti různých městech, ale fotografie možná už brzo ustoupí do pozadí – Tomasz Gudzowaty by totiž rád začal točit dokumentární a později snad i hrané filmy. „Je mi čtyřicet a myslím si, že už je načase něco změnit, protože kdyby člověk čekal ještě déle, nebyl by zralý, ale přezrálý,“ říká se smíchem.
Nejposlouchanější
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Povídky Anny Bolavé, Stanislava Berana, Jana Štiftera a dalších autorů z jihu Čech
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
