Filmové Sarajevo lákalo především filmové novinky a talenty

Už dávno neplatí, že Karlovy Vary jsou branou filmu střední a východní Evropy. Aspoň určitě ne jedinou. O svou takřka unikátní mezinárodní pozici z počátku nového milénia, kterou jsme si sami ne dostatečně uvědomovali, postupně přicházejí. Je třeba ale přiznat, že v té době nikoho u nás nezajímaly polské, maďarské, natož rumunské filmy. Celá společnost si snila o něčem jiném, spíše o vlastní světovosti než o geopolitické příslušnosti na východ.

Dnes se karlovarský festival už dávno nesrovnává s obřími a mnohem bohatšími podniky typu Benátek, ale nezbývá mu než soutěžit s festivaly z našeho regionu, byť ty nemají často ani kategorii A. Jedním z nich je nakonec i sarajevský festival, konající se tradičně na přelomu července a srpna, který je o něco menší, ale dravější, podnikavější. Jenom ze seznamu hostů i zástupců filmového byznysu je jasné, že se stal atraktivním místem s festivalovým géniem loci a řadou iniciativ. Především se sem sjíždí řada zahraničních sales agentů, producentů a distributorů hledat nové filmy a talenty, zatímco u nás jste letos nenašli skoro nikoho. Organizuje se zde Sarajevo Talent Campus pro mladé filmaře i soutěž námětů na nové filmy.

Zdejší úspěšný recept spojuje východoevropské radovánky s filmy, nadšení místních s mezinárodními profesionály, kteří pomáhají dostat se festivalu nahoru. Účastnit se sarajevského festivalu znamená zároveň shlédnout filmovou reflexi tvorby jihovýchodní Evropy, která tu je bohatě zastoupena.

Nejúspěšnějším filmem z letošní soutěže byl sice rakouský snímek Dech Karla Markovicse, jehož ocenila porota pod vedení izraelského tvůrce Valčíku s Bašírem Ari Folmana. Jinak ale zvláštní cenu poroty letos získal bulharský snímek Konstantina Bojanova AVÉ, cenu pro nejlepší herečku si odnesla Rumunka Ada Condescu z filmu Loverboy, dotýkající se tématu prostituce.

Na červeném koberci nakonec naleznete i některé hosty, o nichž marně sní řada větších festivalů. Co je zajímavé, když sem letos přijel Brad Pitt s Angelinou Jolie, festival je neumístil ani na titulní stranu své webové stránky. Dává tím najevo, že mu nejde v první řadě o hvězdné návštěvy, ale samozřejmě také filmy svého programu. Vždyť vedle nich se objevila dánská oscarová filmařka Susanne Bier či režisér filmu Tenkrát v Anatolii Nuri Bilge Ceylan, oceněného letos Velkou cenou v Cannes.

Z pohledu na sarajevský festival se člověk neubrání pocitu, že se nejen český film, ale i naše společnost ocitá v jakési izolaci světa, který marně snil být po revoluci ihned Západem. A zatím přestává být i oním probouzejícím se východem. Měli bychom si dát pozor, aby z nás nebyla jenom ztracená provincie, která se uzavírá do svých vlastních fantazií.