Frankenstein v přímém přenosu z Londýna

Pod jménem Frankenstein si většina z nás představí hrozivou umělou bytost, která se svému stvořiteli vymkla z kontroly. Autor adaptace Nick Dear ovšem pohlíží na příběh očima bytosti (v angličtině creature), kterou stvořitel vrhl do nepřátelského světa a nadále za ni odmítl odpovědnost.

Bytost se tedy sama musí naučit chápat svět, který je pro ní jednou velkou nebezpečnou pastí. Je paradoxem, že čím více se blíží lidství, tím více se z našeho hlediska stává nelidským. Režisér Danny Boyle navíc vymyslel experiment – herci Benedict Cumberbatch a Jonny Lee Miller si vždy ve dvou večerech za sebou prohodí role vědce Frankensteina a jeho výtvoru.

To evokuje další možnost výkladu, a to že hrdinové jsou dvěma různými stránkami jedné bytosti. Na největším jeviště londýnského Národního divadla – Olivier’s Theatre – vytvořil scénograf Mark Tildesley zvláštní uzavřený prostor, nad nímž září obrovské svítidlo s tisíci žárovek, jehož blikání podpořeno sugestivní elektronickou hudbou skupiny Underworld, vytváří zvláštní, přiznaně divadelní atmosféru.

Můžeme si tedy připadat jako v obrovském filmovém ateliéru či vědecké laboratoři. Vedle zcela realistických kusů nábytku interiérů se tu objevují vysoce stylizované artefakty – reflektor v podlaze jako pozvolna uhasínající oheň, úzký pruh skutečné zelené trávy jako symbol živé přírody, sprška deště padající shůry, zvolna se pohybující točna evokující otáčení zeměkoule. Proměny atmosféry dotváří dokonalý světelný design Bruno Poeta.

Největším zážitkem pro diváky je už první, čtvrthodinová němá scéna. Z průsvitné blány, připomínající mateřské lůno se vyklube bytost a my jako ve zrychlených filmových sekvencích můžeme pozorovat proces, v něm se učí zacházet se svým tělem a s prostorem, který ji obklopuje. Benedict Cumberbatch v roli Bytosti připomíná čerstvě vylíhnuté ptačí holátko. Jeho pohybová kreace, kde se z instinktivní pozice plodu pozvolna rozvíjí, zkoumá možnosti svého těla, ohmatává svět kolem sebe, prožívá první radost poznání, experimentuje s tělem a hlasem, je doslova uměleckým dílem.

První setkání s lidmi jej však naučí, co je to strach a bolest, odmítnutí. Teprve slepec (Karl Johnson), který jej vnímá instinktivně, bez předsudků a stane se jeho učitelem, mu ukáže dobré a zajímavé stránky lidství. Odpoví zvídavému dítěti na všechny otázky, ale nepřipraví je na nevyzpytatelné zlo světa. Bytost se ale rychle učí, na útok odpovídá útokem.

Největším zklamáním pro něj je jeho stvořitel Frankenstein (Jonny Lee Miller). Egoistický vědec nemá lidské city, cítí svou božskou nadřazenost – je pyšný na to, že se mu podařilo oživit hmotu, ale za člověka ji nepovažuje. Když jej Bytost požádá o družku, se kterou by mohl sdílet svou samotu, vědec zlákán novým experimentem sice vytvoří krásnou ženu, ale vzápětí ji zničí.

Bytosti, pro kterou je dar života utrpením, zbývá jen zoufalství a pomsta. Proces polidštění dovrší znásilněním Frankensteinovy snoubenky Elisabeth (Naomi Harris) a vzápětí bolestně prožívá paradox, že se jeho oběťmi stávají právě lidé, kteří byli ochotni se mu přiblížit. Utíká před světem, i před sebou samým do nehostinných končin, pronásledován svým stvořitelem.

Ale právě tady, v pustině jako by se hranice obou postav začaly rozostřovat. Není už jisté, kdo je zvířetem a kdo člověkem, kdo koho pronásleduje. Ti dva jsou rivalové i spojenci, neviditelné pouto může rozetnout jen smrt. Ve svém poselství se příběh dotýká dnes stále více aktuálních problémů spojených s genetickými experimenty, a především s jejich etickou stránkou.

Máme právo odmítnout to, co jsme stvořili? Je možné zbavit se odpovědnosti? Oba představitelé hlavních rolí jsou dokonalí v přesném do detailů vypracovaném psychologickém herectví, a sledovat jejich výkony je doslova lahůdkou. V tomto smyslu ostatní postavy působí spíše jako doplněk, u nichž je kladen zřetelný důraz na sociální statut jednotlivců (včetně řečových zvláštností různých společenských vrstev). Jako celek je Frankenstein zážitkem, který potvrzuje, že i v žánru tohoto typu lze vytvořit představení výjimečných uměleckých kvalit.