Drobné zajímavosti ze světa vědy

Pro zjištění rozsahu následků zemětřesení a vlny tsunami v Japonsku, a tedy pro účinné organizování záchranných prací a posytování humanitádní pomoci sehrávají klíčovou roli družicové snímky. Ihned po japonské katastrofě byla aktivována Mezinárodní úmluva "Vesmír a významné katastrofy". Ta byla podepsána v říjnu 2000 z podnětu Evropské vesmírné agentury ESA a francouzské kosmické agentury CNES a připojily se k ní i další subjekty, které mají družicové a další operační systémy pro dálkový průzkum Země. Cílem úmluvy je právě koordinované využívání družicové techniky, proto je aktivována při každé velké přírodní nebo průmyslové katastrofě v jakékoliv části světa - zemětřeseními počínaje, přes výbuchy sopek, záplavy, hurikány a vlny tsunami až po významné úniky ropy. Všechny dostupné družice dostanou pokyn shromáždit údaje o zasažené oblasti; získané snímky a z nich sestavené satelitní mpay se bezodkladně a bezplatně předávají příslušným úřadům, záchranářům a organizacím poskytujícím pomoc. Za 10 let své činnosti byla Mezinárodní úmluva "Vesmír a významné katastrofy" využita už při zhruba 300 katstrofách v témeř 100 zemích.

Spánek je důležitý nejen pro člověka - zdřímnout si potřebují dokonce i plovatky bahenní (Lymnaea stagnalis), což jsou sladkovodní plži s protáhle vejčitou, na konci typicky zašpičatělou ulitou, kteří se běžně vyskytují i našich pomalu tekoucích či stojatých vodách. Jak informoval týdeník New Scientists s odkazem na studii v odborném časopise Journal of Experimental Biology, vědci z univerzity v kanadském Torontu si všimli, že plovatky tráví až 10 % času v klidovém stavu - přichytí se k pevnému povrchu a zůstanou nehybně ležet s povolenými svaly a částečně zasunutými tykadly několik desítek minut. Vědci vyšli z předpokladu, že pokud plži skutečně spí, měli by méně reagovat na vnější podněty. Šťouchali do nich tedy kovovou tyčkou a nabízeli jim potravu: plži však v tomto klidovém stavu skutečně zatahovali hlavu do ulity jen velice zvolna: na šťouchance reagovali dvakrát pomaleji - a na nabídku potravy dokonce sedmkrát pomaleji než jindy. Biologové tak získali vůbec první důkazy o spánku plžů. Překvapivé bylo zároveň zjištění, že na rozdíl od ostatních živočichů plži nespí v pravidelnou denní nebo noční dobu a že jejich spánek nesouvisí s množstvím světla, ale jejich spánkový režim se řídí dvoudennními až třídenními cykly.

Řada lesních druhů živočichů potřebuje dutiny stromů - těch však ubývá v důsledku kácení lesů - což má často za následek početní úbytek daného druhu. Australští vačnatci kusu horský a vakoveverka bezblanná se však s touto nepříznivou situací dokáží vypořádat: Podle studie v odborném časopise Proceedings of the Royal Society B a podle vědeckého týdeníku Science badatelé z Australské národní univerzity v Canberře zjistil, že tato odolnost kusu a vakoveverek souvisí do velké míry s jejich schopností měnit své společenské chování. Když je dutin ve stromech dostatek, zmínění vačnatci používají celou řadu doupat, jejich teritoria se překrývají a rádi sdílejí svá obydlí s nepříbuznými jedinci. Jakmile je však stromových dutin nedostatek, kusu horští a vakovevereky bezblanné začnou být agresivnější, dutiny si brání a raději svá obydlí sdílí s příbuznými jedinci. To ukazuje, že při nedostatku zdrojů se kusu a vakoveverky spoléhají na tzv. příbuzenský altruismus, čerpají výhody z příbuzenských vztahů a vylučují ze svého středu cizí jedince. Když je však zdrojů dost, příbuzenský altruismus není tak důležitý jako jiné faktory, například nebezpečí plynoucí z příbuzenského křížení nebo potřeba vyhnout se chorobám a cizím parazitům.