Frankfurtská galerie Schirn oslavila 25 výročí výstavou ‚Nadreálné předměty'

Tentokrát se tomu dělo pod vlivem Sigmunda Freuda a tím to byl únik na pole sexuality. Namísto společenských utopií se surrealisté vrhli do světa sexu, v kterém jsou téměř všechna přání splnitelná. Vstup do výstavních prostor je nečekaný a připravuje nás na nevšednosti. Na začerněných skleněných dveřích čteme nápis: Výstup z reality. Vystupujeme tedy a stoupáme do prvního patra schodištěm, pokrytým měkkou flaušovou látkou. Od stropu visí všemožné předměty měkých tvarů a teplých barev. Stěny galerie jsou potaženy karmínovým sametem, vystavené objekty umístěné ve speciálně zhotoveném nábytku - černé, matné regály, stoly, stolky a stupně výtečně harmonují s karmínovou plyšovostí stěn a navozují silně erotickou atmosféru.

Surrealisté tvořili předměty a objekty žádostivosti. Surrealistky se vyskytovaly v tomto převážně pánském spolku sporadicky a plnily většinou funkci múz nebo modelů. Těch pár, které byly i kreativně činné, frankfurtský Schirn představuje. Je paradoxem, že autorkou nejznámějšího surrealistického objektu ‚Snídaně v kožešině' z roku 1936 byla právě žena - Meret Oppenheimová. Jistě znáte její hrneček s podšálkem, potažený kožešinou. Je vlastnictvím newyorské MOMy a to ho velmi nerado půjčuje. Proto také není ve Frankfurtu vystaven. Přesto nelze výstavu posuzovat jako nekompletní.

Vidíme zde 180 objektů umělců, kteří jsou velmi i méně známí i zcela neznámí. Nadreálné objekty Maxe Ernsta, Giacomettiho, Dalího, André Bretona, Picassa, ale i Mana Raye, kterého známe především jako fotografa, si můžeme prohlédnout do konce května. Výstavní koncept kurátorky Ingrid Pfeifferové klade důraz na 30tá léta, která byla bezesporu nejproduktivnějším a nejúspešnějším obdobím tohoto uměleckého směru. V té době vznikla také převážná většina surrealistických objektů.

Namátkově shromážděné nemožnosti, zatahování každodenních předmětů do absurdních situací - i to nejbanálnější hrálo náhle mystickou a symbolickou roli: deformované figuríny z výkladních skříní, deštník porostlý mořskou houbou, revolver obvázaný zkrvaveným fáčem nebo ruce-tlapky s nalakovanými nehty. Vidíme zde také jednu z prací Jindřicha Heislera, bohužel jen na fotografii. Je nabíledni, že požárníci by vystavení tohoto předmětu nikdy nepovolili. Jedná se o dřevěné hrábě, ležící na silné vrstvě hoblin. Na místě dřevěných kolíčků jsou hořící svíčky.

Frankfurtská expozice potvrzuje dávno tušené - surrealisté svými pracemi otevřeli a zpřístupnili sémantické světy, o kterých si může současné umění nechat jen zdát. Ne všechny objekty jsou přesvědčivé - u mnohých máme dojem, že nám umělec svou myšlenku sděluje v jedné práci dvakrát - jistota je jistota..

Celkový dojem z výstavy lze výstižně vyjádřit citátem absurdní Lautrémontovy metafory, kterou surrealisté přijali za vlastní. Stoupenec jejich hnutí, spisovatel Lautrémont, v ní popisuje krásu jednoho mladíka takto: ‚Je krásný jako náhodné setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole.'

Kunsthalle Schirn Frankfurt: Surreale Dinge. Skulpturen und Objekte von Dalí bis Man Ray'. Od 11. února do 29. května 2011