Španělské drama v Solothurnu

Až třicet tisíc dětí poslali podle dnešních odhadů republikáni na sklonku Španělské občanské války ze země. Tak zvané dětské konvoje je měly zachránit před sílícím bombardováním frankistických sil v konfliktu, který se už zdál v roce 1937 po bombardování Guernicy beznadějný. Mezi březnem a prosincem následujícího roku bylo více jak tři tisíce španělských dětí přepraveno loděmi mimochodem do tehdejšího Sovětském svazu. Stalin přijal celkem pět běženeckých skupin, neboť je chtěl využít v mezinárodní propagandě. Ačkoliv tam za chvíli nikdo dost dobře nevěděl, co si s nimi v okamžiku propuknutí 2. světové války počít. Měly být pro ně připravené školy i se španělskými učiteli, náhradní domovy v Leningradě, na Jaltě či v Moskvě. Nicméně postupující válečná fronta stavěla dětské běžence do nemožné situace. Nezbylo než, vzít nohy na ramena a utíkat ještě dál.

Jejich osudy líčí španělský film Ispansi, který natočil Carlos Iglesias ve švýcarské koprodukci na základě skutečných vzpomínek pamětníků. Vzniklo velké filmové drama, osvětlující jednu z méně známých kapitol historie, která byla ve frankistickém Španělsku dlouho zapovězená. V něm sledujeme anabázi jednoho z dětských konvojů, jenž byl nucen se po blokádě Leningradu vydat na pochod směrem na východ. Navíc nešťastníci brzy přišli o podporu Rusů, kteří odvezli všechny lokomotivy na frontu. Takže děti se v doprovodu několika převážně žen plahočily i v těch nejkrutějších zimách pěšky. Všichni bojovali s hladem, kradli jídlo. Navíc se stávali terčem ojedinělých útoků německých letadel i jejich výsadkářů. Zázrakem se části z nich podařilo dojít až do Ufy.

Film Hispanci inscenuje historii na širokém plátně s romantizující kamerou, symfonickým smyčcovým koncertem a velkými hereckými výkony. V hlavní roli se nakonec představí i samotný režisér po boku Esther Reginy, ztělesňující hlavní hrdinku Beatrice. Autor si z celého historického plátna ideologického i válečného konfliktu vybírá melodramatický příběh tak trochu ve stylu Pasternakova Doktora Živaga. Jen tentokrát sledujeme ženu z bohaté frankistické rodiny, která s falešným průkazem proniká do doprovodu dětského konvoje, aby mohla chránit své nelegitimní nemanželské dítě, odložené po narození do sirotčince. Do ní se postupně zamiluje velitel a zároveň komunistický politický komisař Álvaro, který je ve skutečnosti zasnoubený s jednou další soudružkou z družiny.

Protiválečný film však nejitří staré ideologické otázky, které časem ztratily smysl. Ani opožděně neúčtuje s fašistickým Španělskem, natož levicovým snem jeho protivníků. Spíše ukazuje sílu křehkého společenství, které dokázalo v nemožných podmínkách dostát svému úkolu a zachránit některé děti. Před našima očima se odhalují osudy dvou lidí z opačných politických táborů, kteří nakonec našli ve světě rozděleném válkou i ideologií lásku. Neboť jak se z odstupu zdá, v dávných dobách mohla být politika ještě hledáním receptu na lepší společnost. Zatímco láska pak tou největší protihodnotou, která ukazovala, že se všichni ti ideologičtí myslitelé stejně mýlili.