Německá filmová novinka: Klub sebevrahů

Saumer disponoval pro svůj absolventský film – jak už to tak v těchto případech bývá – extrémně nízkým rozpočtem. A přesto, nebo právě proto, se mu podařil malý zázrak. Avšak tento zázrak nemá dlouhého trvání – myšleno na kvalitu a úroveň tohoto snímku.

Saumer točil se svým malým týmem vysoko nad městem sedm týdnů a potýkal se jistě nejen se strachem z výšek, ale i se zásahy policie, kterou znepokojení a nedostatečně informovaní nájemníci přivolali. Domnívali se, že na střeše opravdu plánuje skupina životem unavených masový suicid. Nakonec vše dobře dopadlo. Mizivé finanční prostředky byly vyčerpány již v polovině projektu, ale všichni pracovali dál bez honoráře a doufali v úspěch filmu.

Od ledna tohoto roku předváděl mladý režisér svůj film na festivalech a dodnes obdržel již tři filmové ceny: Cenu Maxe Ophülse, francouzskou Cigale d'Or a cenu Zlatého Herkula (Goldener Herkules) v Kasselu. Hovořit o diváckém úspěchu by bylo v této chvíli ještě předčasné. Film je promítán teprve dva týdny.

Pět latentních sebevrahů, pět jedinců, kteří se na společném konci domluvili v internetu, se sejdou na střeše jednoho výškového domu, aby společně skočili dolů. Neznají se, vidí se poprvé v životě a kromě aktu sebevraždy je nic nespojuje. Jejich plán je hned na začátku překažen ve stylu antické tragédie jakýmsi „deus ex machina“ – v tomto případě řetězením událostí, do kterých nemohou zasáhnout. A najednou musí tito lidé, kteří plánovali jen několik společných minut, překlenout celý den. Důvodů pro život přibývá, pro předčasnou smrt ubývá. Každý z nich se pokouší svým způsobem vyrovnat s novou situací a čekáním a v duchu si přehodnotit seznam „pro“ a „contra“. Plíživě a nenápadně se začne dění na střeše přesouvat z původně tragické do komické roviny.

Olaf Saumer sestavil sebevražedný tým poněkud nevybíravě – zastoupeny jsou různé charakterové i věkové kategorie a logicky má i každý kandidát pro své rozhodnutí pádný důvod. Jeden z nich je úhořovitě hladký obchodník, další kandidátka je Gisela, stárnoucí matka s esoterickým zaměřením. Nechybí ani psychicky slabý a spolužáky vysmívaný žák Fabián a věřte či nevěřte, dokonce ani podomní prodavač luxů Lothar. Pětici uzavírá frustrovaný oslnivě vyhlížející skateborder Mark.

Film začíná velmi slibně, napínavě a nadějně. Avšak již záhy je jasné, že sebevětší úsilí herců nedodá hloubku mělkým dialogům a nezabrání dalším otřepaným „překvapením“. To bohužel ještě není konečný výčet všech slabin tohoto snímku. Prostřednictvím stereotypních dialogů a charakterů by se ani mistrovským režisérům nepodařilo důstojně zpracovat téma společensky naléhavé a aktuální – totiž deprese a jejích následků.

Suicide Club, Německo 2010, režie Olaf Saumer, scénař Olaf Saumer, Martin Saumer, 96 minut.