Studentské bouře 70. let v novém románu Elisabeth Plessen

Elisabeth Plessen se narodila v roce 1944 jako Elisabeth Charlotte Marguerite Augusta hraběnka von Plessen. Jak je ze jména patrné, pochází Plessen ze starého německého šlechtického rodu. Německé veřejnosti je známa jako překladatelka, spisovatelka a především životní partnerka nedávno zesnulého divadelního režiséra Petera Zadeka.

Elisabeth Plessen se po studiu germanistiky, filosofie a historie v Paříži a v Berlíně věnovala zpočátku překladatelské činnosti. Známé jsou její překlady Marguerity Duras, Hemingwaye, Williamse. Překládala ale také Čechova. Známá se stala v roce 1974 jako vydavatelka vzpomínek Katii Mann, které vyšly pod názvem Mé nenapsané memoáry (Meine ungeschriebenen Memoiren). O dva roky později zveřejňuje svůj první román Oznámení šlechtě (Mitteilungen an den Adel) – velmi osobní zúčtování se svým původem. Její literární debut vzbuzuje v té době pozdvižení a patří dodnes k tomu nejlepšímu, co bylo v německé literatuře k tématu „konflikt generace roku 68 s jejími rodiči“, napsáno. Její právě zveřejněný román Ida ležel nehotový skoro dvacet let v šuplíku. Důvodů bylo několik.

V době, kdy Plessen začala Idu psát, překládala také Caesara a Kleopatru pro hamburskou premiéru. To bylo v roce 1988. K premiéře nedošlo, protože senát zkrátil rozpočet a rukopis knihy zůstal ležet v šuplíku – tentokrát lektora. Před třemi lety ho Plessen začala přepracovávat a letos dokončila a vydala.

Ida je milostný příběh, který se odvíjí na pozadí studentského hnutí v roce 1968. Doba, pro kterou bylo příznačné osvobození od autorit. Plessen však připouští, že se jedná o tytéž autority, které nás formovaly.

Stárnoucí úspěšný architekt Oskar se zamiluje do mladé studentky Idy. Má však strach z odmítnutí a proto přijme nabídku z Filadelfie na postavení nové opery. Po návratu do Evropy se setkají a prožijí pár nádherných dnů. Idu přitahuje jeho zralost a suverenita, ale zároveň tuší, že ho právě z tohoto důvodu bude muset jednoho dne opustit. To cítí i Oskar a zesiluje své majetnické nároky. Jejich vztah je stále komplikovanější, oba je zatěžuje a vysiluje. Měli naprosto odlišné představy a jsou zklamáni.

Možná vám připadá příběh banální a otřelý, jistě jste podobnou příhodu již nesčetněkrát četli. Pravda je, že věkově a empiricky nevyvážený vztah mladé ženy k muži, který je o mnoho starší, není v literatuře zrovna převratně novým tématem. Avšak Elisabeth Plessen z něj prostřednictvím elegantního literárního zpracování učinila příběh nový. Na rozdíl od jejích kolegů, kteří se tímto tématem také zabývali – za všechny jmenuji Rothův román Lidská skvrna (The Human Stain) – nevypráví příběh jen z hlediska jednoho protagonisty, ale nechá střídavě mluvit obě strany.

Na závěr lze říci: zdařile reanimovaná již tolikrát literárně zpracovaná konstelace – mladá žena a starý muž.

Elisabeth Plessen: Ida. Nakladatelství Berlín 2010, 362 stran