Chaos a klasicismus – evropské umění v New Yorku

Více naše spolupracovnice z Českého centra v New Yorku Pavla Niklová.

Výstava Umění a chaos je poměrně rozsáhlá a zaujímá několik spirálovitých pater unikátního a značně navštěvovaného výstavního prostoru světoznámého architekta Franka Lloyda Wrighta. Kurátor výstavy, profesor moderního umění na New York University, Kenneth Silver, výstavu rozdělil do sedmi tematických celků, které reprezentují nejdůležitější zájmy, ale i podprahové motivy evropského umění a myšlení v této meziválečné exponované době. Zastoupeny jsou malba, socha, architektura, užité umění a film.

Přestože se výstava zaměřuje na umění ve Francii, Itálii a Německu, stejná témata by mohla být sledována napříč Evropou. Jednotlivé oddíly výstavy se nazývají: Obrat avantgardy, Klasická postava – Nové lidství, Pobláznéní klasicismem, Konstruktivisté, Klasicismus každodennosti, Výkonnost/Úzkost, Temná stránka klasicismu. Výstava představuje díla 90 umělců včetně Pabla Picassa, Georga Braquea, Giorgia di Chirica, Henri Matisse, Jeana Cocteaua, Fernanada Légera a dalších.

Po chaosu a hrůzné destrukci první světové války se v Evropě objevila touha po regenerativním pořádku a klasické kráse. Umělci se odvrátili od experimentů zpět k heroickému pojetí lidské figury, objektivním hodnotám a racionálnímu pořádku. V klasickém stylu se nezobrazovala pouze klasická témata, ale také portréty běžných lidí. Dokonalé lidské tělo se stalo měřítkem objektivních hodnot. Jeho zobrazení při sportu nebo tanci lákalo mnohé umělce.

V architektuře vznikl nový modernistický klasicismus v dílech Le Corbusiera, Ludwiga Mies van der Roha a Giuseppe Terragniho, kteří spojili ve svých dílech historickou minulost s industriální přítomností, geometrickou harmonii s novými materiály a vytvořili nový architektonický styl.

V třicátých letech začal být klasicismus využíván politickou pravicí a postupně se ve fašistických státech stal dogmatem, oficiálním uměním nacistické Evropy. Berlínské Olympijské hry pořádané v roce 1936 navodily dokonalé spojení mezi Berlínem a starověkými Aténami.

Co přináší meziválečné umění dnešním divákům? Spíše než estetický zážitek, nebo zamyšlení nad konkrétním dílem, nás fascinuje poselství umění těchto let jako celku. Přináší svědectví o výjimečné době, která znamenala nadechnutí po absurditě světové války, ale jakoby již s předtuchou, že zdaleka není všem hrůzám konec. Meziválečné umění odráží velmi věrně celkový společenský vývoj ve 20. a 30. letech 20. století.

Výstava Chaos a klasicismus probíhá od 1. října tohoto roku do 9. ledna 2011 a byla podpořena granty National Endowment for the Arts a David Berg Foundation. Jedná se o první výstavu pořádanou v USA, která se zabývá fenoménem meziválečného umění a jeho napojením na politické a společenské evropské dění. K výstavě byl vydán obsáhlý katalog.