Peggy Guggenheimová a muzeum v Benátkách

Více o tom náš spolupracovník Michal Procházka.

Romantický i mondénní příběh nabízejí osudy Peggy Guggenheimové, umělecké mecenášky i kurátorky 20. století. Před 2. světovou válkou přijela do Evropy s dvěma milióny dolarů, které pocházely z majetku bohaté průmyslnické rodiny, aby se seznámila s osobnostmi bohémy z pařížského Montparnassu. Měla ráda obrazy, revoluční umělecké koncepce, ale i zajímavé muže. Nechávala si poradit a ve 40. a 50. letech nakupovala obrazy, jednu dobu dokonce i jeden denně. Podařilo se jí shromáždit tematicky asi nejkvalitnější sbírku malířské moderny, kde nechybějí klíčové obrazy Picassa, Georges Braque, Salvadora Dalího, ale ani menší formáty Františka Kupky. Například jeho akvarel Kolem jednoho bodu.

Za sídlo muzea moderního malířství si zvolila Benátky, kde strávila poslední desetiletí svého života. Pamětníci si ji vybavují jako extravagantní dámu na gondole s obřími brýlemi a psíky, která z povzdálí pozorovala narůstající turistické hemžení. Dámu z paláce Venier dei Leoni.

Její první manžel byl dadaista i spisovatel Laurence Vail, milencem jejího života byl anglický intelektuál John Holms. Dva roky trvalo její manželství s Maxem Ernstem. Ovšem skutečnými zasvětiteli Peggy Guggenheimové do tajů umění byli sochař Constantin Brancusi a Marcel Duchamp. Ten jí také vysvětlil, jak vzpomínala, rozdíl mezi surrealismem a abstrakcí, které tvořily jedny z hlavních směrů válečných let. V obou případech šlo o odpověď na dilema doby, která zažila rozkvět modernismu, zatímco uvrhla člověka na pokraj katastrofy.

Dnes můžete v jejím paláci na Grand Canalu v Benátkách shlédnout nejvzácnější obrazy sbírky. Na zahradě natrefíte na slavnou Giacometiho sochu Vzpřímené ženy.Ve východním křídle jsou umístěny sbírky italských futuristů, opomenout bychom neměli ani Chagallův Déšť, Magickou zahradu Paula Klee. Magrittovu Říši světla atd.

V současné době je v muzeu k vidění retrospektiva Adolpha Gottlieba, jednoho z průkopníků expresionistické abstrakce. Guggenheimová sama pomáhala první americké generaci malířů, kterým se podařilo se prosadit na mezinárodním poli. Jacksonu Pollockovi dokonce platila jednu dobu stipendium. Gottlieb vás zaujme způsobem, jakým přejímal mořské, zvířecí či indiánské motivy, aby z nich postupně vytvářel nový malířský jazyk. Nikoliv hlubinné či automatické obrazy lidské duše, které měly osvobodit člověka. Jeho Oidipovy oči, Teror klidu či další variace přinášejí působivé kombinace, v nichž se i barvy a čáry stávají postavami, aktéry příběhu, zatímco barevný kód je zápletkou. Redukují svět na jakési zhuštěné dojmy a základní principy, které nám pomáhají se v něm vyznat.

Umění zdaleka přesahuje život jediného člověka, ale v případě Peggy Guggenheimové si při odchodu uvědomíte, že může důstojně zdobit také hezký pomník jednoho zajímavého osudu.