Nové knihy 14.10. 2010

S pravidelnou čtvrteční knižní rubrikou přichází náš spolupracovník Jan Nejedlý.

Nakladatelství Odeon vydalo jakožto jubilejní, stý svazek edice Světová knihovna román španělského spisovatele Juana Marsého. Autor, jenž byl před několika lety hostem Pražského festivalu spisovatelů, se představuje prózou nazvanou Dívka se zlatými kalhotkami. Příběh z roku 1978 na čtenáře dýchne zpočátku nevzrušenou přímořskou atmosférou, kdy se – slovy autora: „moře už téměř vlévá do textu, zaplavuje včerejší i zítřejší hlasy, mísí spánek s bděním“. Poklidné vyprávění o spisovateli, který v odlehlém letovisku na pobřeží pracuje na svých memoárech, naruší příjezd protagonistovy neteře. Výstřední dívka začne spisovatele svádět a především pátrat po jeho minulosti. Jako vlny při přílivu začínají vyplouvat na hladinu staré zapomenuté historie z hrdinova rodinného i politického života. Za své vezme heslo: „Věci nejsou tak, jak jsou, ale jak si je pamatujeme“, s nímž chtěl spisovatel v pamětech vyretušovat dávné pošetilosti a viny. Najednou se pod slupkou romantického bonvivána objeví pragmatický pletichář a fanatik, který kolaboroval s režimem diktátora Franka. Autor doslovu neváhá jeho příběh zobecnit na problém umělců, napomáhajících totalitním režimům. Cituji: „V kontextu 20. století překračuje tento román hranice Pyrenejského poloostrova a dost dobře by mohl sloužit jako podnět k reflexi střední Evropy. Odvážíme-li se nastínit paralelu s českou zkušeností, můžeme se ptát: Kam se vytratili všichni, kteří psaním udržovali komunistickou diktaturu? Jaký byl postoj či volba redaktorů a novinářů Rudého práva či Práce hned po listopadu roku 1989? Jaké bylo stanovisko spisovatelů typu Miroslava Floriana, Ivana Skály nebo Jana Kozáka?“ Svéráznou meditaci o pravdě a paměti přeložila Marie Jungmannová. Z dalších nových knih poslední doby jmenujme kupř. básnickou sbírku Z deníku po Celanovi z pera Jana Jana Nováka, který se zdvojeným přízviskem odlišuje od svého jmenovce, česko-amerického prozaika a scenáristy. Sbírka se svým názvem hlásí k velkému evropskému autorovi 20. století Paulu Celanovi, po němž básník dál zkouší možnosti poezie. A nutno dodat, že zachází s jazykem a imaginací velmi radikálně: ohýbá slova, převrací významy, často balancuje na hraně srozumitelnosti a doslova dráždí čtenáře hledajícího klíč k interpretaci. Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk. Nakladatelství Dokořán nabízí další svazek pro milovníky poezie – výbor z veršů Karla Hlaváčka, výrazného představitele symbolismu a dekadence. Pod titulem Ticho touhou znavené se skrývají melodické verše plné „lomených barev, tlumených zvuků, rafinovaných vůní a teskných nálad, jež odrážejí básníkovu rozervanou duši i pocity konce století. Na konec jsem si nechal publikaci z edice Šťastné zítřky, která přináší reflexe naší nedávné minulosti z dob socialismu. Miroslav Vaněk se ve studii Byl to jen rokenrol? zabývá historií rockové hudby v komunistickém Československu od 50. let do sametové revoluce. Sleduje a na mnoha příkladech dokládá, jak se autoritativní režim snažil o potlačení této tzv. buržoazní a úpadkové hudby, která pro něj měla potenciál ideologické diverze. Knihu vydalo nakladatelství Academia.