Z Kanady: Úzkosti Henryho Moora v Torontu
Největší sbírka soch Henryho Moora se nachází v torontské Art Gallery of Ontario.
Jak se na místě přesvědčil náš spolupracovník Michal Procházka, přibližuje pečlivě různé etapy
Peter Brook jednou prohlásil, že Shakespeare vynalezl hutnost ve vyprávění. Dovedl vměstnat do jednoho verše množství významů, které obohacovalo původní příběh. Lze říct, že britský sochař Henry Moore znamenal něco podobného v sochařství. Zatímco se koncem 19. století zbavovaly sochy své závislosti na kopírování skutečnosti, o půl století později překonal Moore i modernismus avantgard. Zamítl opisování představ a expresivních fantazií, ale pustil se do hledání obecných tvarů, které v sobě najednou soustřeďují hmatatelnost našeho světa - nikoliv vlastní reminiscence. Řečeno s Herbertem Readem, ve svém díle odhalil existenci pokladu jakýchsi prazákladních tvarů lidské zkušenosti. Ne náhodou připomínají některé sošky výtvory primitivních národů. Sám autor se přiznal, že na něj mělo velký vliv setkání, když spatřil v Evropě vystavenou sochu Chac Mool, pocházející z civilizace Mayů dnešního Mexika.
V torontské galerii, nacházející se v obřím moderním komplexu - jakési krychli pootočené nakřivo, je vystavena řada největší sbírka Moorových děl vůbec. Umělec věnoval městu na dva stě kusů v 70. letech. Najdete tu i abstraktní dutý Ovál, který uvnitř narušují dva vystouplé hroty, směřující proti sobě. Tahle fascinující abstraktní podívaná spojuje klid vnější linie s drásavou pichlavostí konfliktu uvnitř. Venku na ulici zase spatříte jeho Dva velké tvary - alias dvě torza abstraktních postav, které se vkliňují do sebe. Záleží, jak se díváte, ale obě vypadají střídavě jako mužské i ženské. Vytvářejí dojem v uvozovkách cyklického aktu, v němž se jednotlivé bytosti střídají v pohlavích. Mimochodem umístění tohoto objektu z roku 1974 stálo křeslo tehdejšího starosty města. Pohoršení části veřejnosti bylo veliké.
Ať už Moorův abstraktní svět přibližuje formy Venušiných obelisků, naklánějících se žen, rodičů s dětmi či tvarů blížících se jakési surrealistické geometrii, je vždy obdařen zvláštní tichou majestátností. Lesklý povrch, plynulý rytmus, a proděravěná těla obelisků zachycují zároveň vnitřní napětí veškeré rozporuplnosti i našich protikladů. Dnes se znalci přou, jaký vliv měl na Moora surrealismus či teorie Stephena Frye a jungovského universalismu. Do jaké míry se v jeho citlivosti ke kamenu či bronzu odráží silný vztah k matce. Mimochodem jednu sochu Moore údajně vyrobil se vzpomínkou na svou masáž, kterou kdysi dělal staré ženě. Někteří vidí v tomto umělci dokonce průkopníka moderních příběhů science fiction.
Každopádně Moore patří k neopominutelným zjevům moderny. Na novou sezónu připravovaná výstava v torontské Gallerii of Ontario má pak připomenout autorovy starší věci ze 30. let pod názvem Tvary úzkosti. Cílem kurátorů je dokumentovat neklid i zlé tušení oné předválečné doby, kterou pod svýma rukama cítil klíčový sochař 20. století.
Nejposlouchanější
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora
-
Jelena Mašínová: Motýlí smrt. Strhující milostná tragédie odvyprávěná v 18 telefonických rozhovorech
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
-
100+25 brněnských kuriozit, absurdit a bizarností
Miloš Šenkýř, Tomáš Kremr -
Toulky první republikou 26-50
Jitka Škápíková, Petr Vodička, Petra Tanclová, Tomáš Pánek, Dušan Radovanovič, Ivan Malý, Ondřej Nováček, Karolína Stegurová, Michal Dlouhý, Miloš Vaněček -
Hurvínkovy příhody 5
Miloš Kirschner, Helena Štáchová, Josef Skupa