Nové knihy 9.9. 2010

Nakladatelství Academia vydalo publikaci nazvanou „Vraťte nám vlasy!“ s podtitulem První máničky, vlasatci a hippies v komunistickém Československu. Kniha má dva autory a dvě části. Antropolog Filip Pospíšil ve své studii srovnává kulturní vzory a vzorce chování mládeže 60. let minulého století na Východě a Západě a následně také represe vůči jejich nonkonformním projevům. Druhou část knihy tvoří edice archivních dokumentů a článků z dobového tisku k tomuto tématu, kterou připravil historik Petr Blažek. Slogan „Vraťte nám vlasy!“ skandovali účastníci demonstrace v Praze po razii, během níž bylo v roce 1966 zadrženo a násilně ostříháno několik tisíc tzv. mániček. Šlo o vyvrcholení dlouhodobé kampaně strany a vlády proti: cituji: „pronikání nevkusu do úpravy účesů u chlapců a mladých mužů“. Vlasy však nebyly jediným atributem střetu mladých s establishmentem i s hodnotami svých rodičů. Odlišovali se i způsobem oblékání, stylem hudby, trávením volného času či postojem k sexualitě. Tohoto z velké části generačního konfliktu využily represivní složky socialistického Československa, aby při potlačování v uvozovkách „závadových“ jevů mládeže získali na svou stranu i tu část společnosti, která jinak komunistickým ideám nefandila. Příběh zápasu o dlouhé vlasy, resp. o svobodu je v publikaci na jedné straně popsán strohým jazykem policejních hlášení a stranických usnesení. Na straně druhé tu čteme barvitá dobová svědectví tehdejších aktérů včetně umělců jako byl Jaroslav Hutka, Mejla Hlavsa, Milan Knížák, Vladimír Mišík či Petr Šabach. Kniha vychází v edici Šťastné zítřky. I další titul z dnešního přehledu novinek doplňuje mozaiku tehdejšího politického klimatu, v tomto případě studené války. Jde o autentický příběh Holanďanky Johanny van Haarlemové, která se koncem války ocitla se svým novorozeným synem v Čechách a v roce 1945 byla nucena nechat dítě zde a vrátit se do vlasti. Vinou železné opony narazila na synovu stopu až po třiceti letech v Británii. Zde se řadu let stýkali, než byl v jejím domnělém synovi odhalen československý špion, který zneužil identitu jejího dítěte. Pod titulem Dvakrát jsem ztratila syna knihu přeložil Šimon Pellar. Vydalo nakladatelství Paseka. Nakladatelství Togga připravilo svazek poezie Hanse Arpa. Výtvarník s německo-francouzskými kořeny, jenž patřil mezi zakladatele dadaismu, psal zpočátku hravé, často nonsensové verše, korespondující s naladěním tehdejší avantgardy. Později se do jeho psaní začala vkrádat skepse, pocity odcizení a marnosti života. Právě tuto fázi tvorby zachycuje nyní vydaná sbírka Zádumčivé plameny, kterou do češtiny přetlumočil Aleš Novák. Na konec jsem si nechal knižní vydání nikdy neuskutečněné divadelní hry básníků Petra Krále a Prokopa Voskovce. Autoři, kteří v 60. letech patřili k surrealistickému okruhu, tíhli k avantgardnímu divadlu. Po úspěšném uvedení Jarryho Krále Ubu se pustili do svérázné adaptace Laibichovy frašky Nemám času. Uvedení hry však překazily vnější okolnosti, které posléze vyústily až v emigraci obou tvůrců. Knihu nazvanou Zaprášené jeviště vydalo nakladatelství Větrné mlýny.