Z Německa: Dokument zachytil svědectví o kolonii Dignidad

Těžko věřit, že toto ‚společenství' existovalo celých 40 let. Vypovídat o tom se ovšem odvážilo jen málo lidí. Více v příspěvku naší spolupracovnice Evy Novak.

Chille koncem 90tých let. Speciální policejní jednotky zaútočily na říši německé sekty nazývané ‚Colonia Dignidad'(kolonie úcty). 140 čtverečních kilometrů, oplocených ostnatým drátem a opatřených strážními věžemi. V té době žilo v kolonii kolem tří stovek lidí, kteří byli ‚z boží vůle' uvězněni, mučeni, zneužíváni a vražděni. Bůh, pro kterého vše podstoupili, se jmenoval Paul Schäfer. Jemu se však tenkrát podařilo včas utéct.

Deutsche Seelen - Leben nach der Colonia Dignidad |foto: deutsche-seelen.de

Schäfer založil Dignidad počátkem 60tých let a 40 let absolutisticky vládl této usměrněné skupině lidí. 40 let sexuálně zneužíval chlapce, dívky byly týrány. Ženy, muži a děti žili odděleně. Děti nevěděly kdo jsou jejich rodiče, všichni dospělí pro ně byly pouze ‚strýčky' a ‚tetami'. V roce 2005 byl Schäfer konečně zatčen. Zmatení podřízení, oloupení o svého boha si položili otázku, pro zbytek světa jistě nepochopitelnou: ‚Jak máme bez něj dále žít? Nemáme nikoho, komu bychom se mohli vyzpovídat, s kterým bychom mohli mluvit o životě. To je konec!'

Dnes má kolonie vznešené jméno ‚Vila Baviera' a žije zde stále 200 bývalých Schäferových oveček. Viníci, spoluviníci, oběti - ti všichni zde žijí pohromadě. Zůstavájí zde, protože svět venku je pro ně cizí a nepřijatelný. Je to paradoxní a to nejstrašnější co se může člověku přihodit: vyrůstat v totálně perverzním a absurdním prostředí a jelikož je to jediné, co zná, považovat je za naprosto normální. A teď najednou zjistit, že normalita vypadá zcela jinak

Deutsche Seelen - Leben nach der Colonia Dignidad |foto: deutsche-seelen.de

Režiséři filmu Martin Farkas a Matthias Zuber se pokoušejí zodpovědět zásadní otázku, kterou si všichni znovu a znovu kladou: jak je možné, že si lidé dnes, po všech strašlivých zkušenostech z minulosti, stále ještě vzájemně provádějí takové utrpení? Jak je možné, že ve jménu jakési víry obětují vlastní děti?

Jeden z těch, kterým se podařilo uniknout a žít venku na svobodě vypovídá o mučení elektrickým proudem , o tom, jak někteří členové sekty dostávali psychofarmaka. Mluví také o své sestře, která je navždy psychicky i fyzicky poznamenaná a přesto kolonii neopustí, protože má nepřekonatelný strach ze života na svobodě.

jeden z osadníků Herman Schwember |foto: deutsche-seelen.de

Ke slovu se dostane i zástupce Schäfera, Kurt Schnellenkamp. Jeden z těch, kteří tento perverzní svět vybudovali. I jeho synové byli mnohokrát znásilněni a on se to, jak tvrdí, dozvěděl až teď a shledává to také odsouzeníhodným..Otázku, zda Schnellenkamp trpí amnezií, nechává film nezodpovězenou.

Teď by chtěli být všichni obětmi - a to i viníci. Tvůrci filmu jsou velmi kritičtí a narážejí - především u starších členů sekty - na neprůchodnou zeď. Zeď postavenou z obranných mechanismů, tak dobře známých z německé historie: dívat se stranou, vytěsňovat, zapírat, odpravedlňovat se. Je až děsivé, vidět toto podřízené slepé společenství, které je schopno všeho a přitom si uvědomit, že známé rčení o tom, že se historie neopakuje, nemusí být vždy pravdivé.

Deutsche Seelen - Leben nach der Colonia Dignidad |foto: deutsche-seelen.de

"Deutsche Seelen - Leben nach der Colonia Dignidad", dokumentární film D 2010, režie: Martin Farkas a Matthias Zuber. V německých kinech od 1. července 2010