39 stupňů

Ve středu 28. května uvedlo Dejvické divadlo komedii 39 stupňů, kterou na motivy klasického špionážního filmu Alfreda Hitchcocka z roku 1935 napsal britský herec, dramatik a scénárista Patricj Barlow. Režisérem inscenace je filmový režisér David Ondříček.

Špionážní příběh Kanaďana Richarda Hannaye napsal na počátku 20. století John Buchan. Od té doby se dočkal několikerého filmového zpracování. Zřejmě nejslavnější verze je Hitchcockova z roku 1935. Ta také inspirovala nejen autora adaptace Patricka Barlowa, ale i filmového režiséra Davida Ondříčka, jenž si text zvolil pro svůj divadelní debut. Barlow převedl film do divadelní podoby. Všechny postavy odehrají čtyři herci. Vedle bondovského hlavního hrdiny předepisuje Barlowův text dva klauny, kteří na sebe berou podoby postav, s nimiž se nevinný Richard Hannay na svém útěku setkává. Podobně je to i s ženskými party - jsou svěřeny jediné herečce. David Ondříček se teatralizujících postav dvou klaunů zříká a raději se, a nutno dodat, že moudře, opírá o svou znalost filmového umění. Vlastně text zpětně přibližuje původní filmové předloze, s obdivuhodným citem pro žánr a tolik příznačné typové herectví 20. a 30. let, a rovněž s porozuměním pro jeho parodizování.

Filmové hudební podkresy - tu zvyšující napětí, tu sentimentalizující situaci, černobílošedá scéna Martina Chocholouška a kostýmy Vladimíry Fomínové, vstupní monolog Jaroslava Plesla, gentlemana Hannaye v padnoucím obleku, psích dečkách, hladce oholenou tváří a se skleničkou whisky v ruce, jsou atributy, jenž diváka uvádějí do napínavých příběhů stříbrného plátna předválečných let. Montážně řazeného scény Hannayova útěku jsou plné překvapení, napětí, gagů, parodovaných triků a efektů a hlavně náhodných setkání s krásnými ženami a zločineckými padouchy. Tyto postavy odehrají tři herci souboru Dejvického divadla - David Novotný, Václav Neužil a Simona Babčáková. K stoprocentnímu gentlemanovi Jaroslava Plesla, jenž si i v nejsvízelnějších situacích uchovává jemně ironizující nadhled, vytvářejí ostatní herci celou plejádu různorodých typů. V jejich schopnosti přecházet s postavy do postavy ostrým střihem a ve schopnosti vytvořit - v rychle se odvíjejícím ději - postavu se zřetelnými konturami vidím největší sílu a zábavnost Ondříčkovi inscenace.

Zábavnost parodie tkví v předvídatelnosti triků, vyústění situací a v požitku z toho, že divákova předvídavost byla naplněna, ba překročena. Je to naplnění a požitek ze hry, jejíž pravidla se stávají největším zdrojem zábavy. Milovníci Pytlákovy schovanky Oldřicha Nového či absurdního humoru Monty Pythonů, by si neměli dejvických 39 stupňů nechat ujít.