Oděsa

V sobotu 26. dubna uvedlo Švandovo divadlo na své studiové scéně činoherní kabaret Oděsa. Autorem koncepce a režisérem inscenace je hostující Peter S. Butko. Vedle herců Švandova divadla vystupuje v kabaretu Oděsa i Orchester Bandini.

Peter S. Butko situoval svůj kabaret do Oděsy v době občanské války. Toto přístavní město na březích Černého moře se stalo poslední ústupovou cestou pro ty, kteří se rozhodli Rusko po vítězné bolševické revoluci opustit. Butko situaci vyhrotil. Poslední loď s těmi, co se chtějí za každou cenu dostat pryč nedostala povolení k vyplutí. Ve městě zavládl chaos. V ten moment dostane hostinský Oleg spásný nápad, rozhodne se pro v Oděse uvíznuté pasažéry uspořádat kabaret ve své přístavní krčmě U trumpety. Divadelně vděčná, takřka modelová situace přípravy a následné realizace kabaretního představení nabízí vedle samotného kabaretního pásma i možnost rozehrát situace mezi návštěvníky a tvůrci kabaretu. V hospůdce nachází dočasné útočiště roztodivné typy, které by se nevtěsnaly do budoucí vize nového sovětského člověka: zpěvačka-špiónka, prostitutka, aristokrat, Žid či vědma. Rámcování kabaretního pásma "hrou ve hře" umožňuje i vstup dramatického prvku, přesněji policejního komisaře, který vyšetřuje vraždu generála Rudé armády.

Základní nápad činoherního kabaretu skýtá řadu možností pro inscenátory i herecký ansámbl Švandova divadla. A je až s podivem, co všechno v oděském kabaretu zůstává zmarněno. O chaosu, který ve městě zavládl, atmosféře chvatu a úzkosti se divák dozví pouze informačně z několika úvodních replik. Kabaret by se mohl odehrát v Murmaňsku, stejně jako ve Vladivostoku za zcela odlišných okolností. Nejvíce však inscenace trpí povrchním zevšeobecněním. Místo vyhraněných typů, které by tolik svědčily mozaikovité skladbě kabaretu, musí divák sledovat to nejbanálnější české figurkaření většiny členů hereckého souboru. Občanskou válkou zmítané Rusko je pouhou kulisou, záminkou. Nejméně nápadité je ale v posledních dvaceti letech čím dál povrchněji semílané téma komunistického teroru a utrpení, který lidem přinesl. Jako kdyby se řeklo "rudý teror" a všichni tak nějak věděli, o co jde. Ve Švandově divadle vidíme jen obecný strach, obecnou absurditu, obecné hrdinství, nadto poněkud česky šibalské - totiž neschopné se obětovat. Na odchodu z hostince U trumpety policejní komisař výhružně říká návštěvníkům kabaretu o sovětském Rusku: "Budoucnost chce živé lidi a ne nějaká papírová schémata." Nezbývá dodat, že i přítomnost, myslím jevištní, potřebuje živé lidi a ne jenom papírová schémata.