P.Matesis - P.Kohout: Psí matka

Román Psí matka řeckého spisovatele Pavlose Matesise se dostal do rukou dramatika Pavla Kohouta v pracovní překladové verzi do češtiny, a příběh prosté ženy, která vypráví o svém osudu a o osudu své matky za války a po ní jej strhnul natolik, že se okamžitě rozhodl přepracovat jej do divadelní verze. Pro toto monodrama se mu podařilo najít ideální představitelku v Marii Málkové. V Kohoutově režii ji můžeme vidět v Divadle na prádle. Na scénu, kde je jen lavice a pár svítivých panelů v pozadí, za zvuků řecké melodie vstupuje žena. Oslovuje nás "páni doktoři", a my zjišťujeme, že jsme se stali konsiliem, před které byla předvedena stará bláznivá babka. Musí před námi obhájit pohnutky svého jednání, svou existenci. Ale abychom vše pochopili, je třeba se společně s ní vrátit do dětství v chudém městečku kdesi na jihu Řecka. Proč je zpočátku tak nešikovně patetická, poznáme vzápětí. Celý život se totiž halí do pózy herečky s pseudonymem Rarau a snaží se tedy "hrát.". Ale vzápětí tenhle patos mizí. Stává se z ní malá holčička Rubini z chudičké rodiny, která živoří v jedné místnosti s udusanou hlínou místo podlahy. Otec zmizel kdesi v albánské válce a nechal matce na krku děti. Doma není ani drobeček - a tak se stále mluví a sní o jídle. Ale darovaná slípka od sousedky se nemůže stát tím tolik vytouženým soustem, protože se stává přítelkyní, kterou zůstává pro malou Rubini i po své smrti, a její hrobeček pod postelí je uctívám jako oltář. Je válka a matka, aby uživila děti, stává se příležitostnou milenkou italských okupantů. Ale pro děti jsou to pánové, po kterých zůstane na stole jídlo. To je nejdůležitější. Po válce se matka stane v malém městečku terčem nenávisti. Jako kolaborantka je společně s jí podobnými vezena na voze vystavena útokům pohrdajícího davu. Holčička v tu chvíli skočí na vůz, aby matku bránila. Promění se v štěkajícího, vrčícího a kousajícího psa. Ponížená matka se v tu chvíli dítěte zřekne hlasitým výkřikem - Zbavte mě toho psa! Ale Rubini tehdy, ani později nenapadlo matkou pohrdat nebo se jí mstít. Naopak, po celý život ji brání před světem a stará se o ní s dojemnou péčí a věrností až do její smrti. I když matka po té osudné hanbě přestane zcela komunikovat. Teprve na smrtelném loži přiznává, že přestala mluvit, protože by nesnesla zvuk svého hlasu. I když se rodina nakonec dostane do vytoužených Atén, ani tady je nečeká žádné štěstí. Rubini se dokonce stane herečkou, ale spíše milostenkou nejrůznějších divadelních ředitelů. Přes strašlivou chudobu a nepředstavitelné životní podmínky si ale dokáže zachovat čistý pohled dítěte, neztrácí sama sebe, sílu přežít a pomáhat nejbližším. Její síla je v její lásce k matce, které svou obětí přinesla vykoupení. Marie Málková s obdivuhodným temperamentem a grácií ve hře ztvárňuje 33 postav, včetně psí a slepičí.Máme pocit, jako by nám přímo před očima kreslila portréty všech těch tvrdých a přece křehkých řeckých žen, kterési i v nejhorších chvílích dokázaly stát za svým, a přece nemyslet jen na sebe, ale i mužů, kteří vstoupili do jejich života - místní pop, pragmatičtí úředníci, chlípný invalida, slabošský otec a mnoho dalších. Přes divadelní nadsázku nás chvílemi příběh zcela pohltí, a jeviště divadla se stává zcela reálným místem kdesi ve sluncem vyprahlém Řecku. Trojnásobná držitelka ceny Alfréda Radoka Marie Málková opět dokázala, že opravdu umí.