Tašo Andjelkovski: Spálov
Mohlo by se možná zdát, že laureáty letošní Magnesie Litery už není třeba připomínat. Pokud jde ale o knihy, zkušenost z vlastní četby nám nemůže nahradit nic. A to platí zvlášť u poezie. Literu za poezii tedy získal v literárním světě ještě donedávna téměř neznámý Tašo Andjelkovski za sbírku Spálov, kterou vydalo nakladatelství Torst. Pozornost vzbudilo jistě i to, že jeho konkurentem byl Zbyněk Hejda se sbírkou Sny. Mimochodem, Andjelkovski Hejdovo básnické umění ctí velice silně. Porota si na Andjelkovském cení i to, že, cituji: "nenavazuje vědomě na žádný proud české poezie, úspornost jeho výrazu by spíše mohla napovídat o inspiraci japonskou poezií...". Právě o často zmiňované úspornosti veršů mluví Tašo Andjelkovski v příspěvku Ivany Myškové.
Nejposlouchanější
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
-
Za úplňku a Vrátka z bambusu. Povídky japonských klasiků
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?