Dvě poslední sbírky Violy Fischerové

Básnířka Viola Fischerová bere pero do ruky mnohdy ve chvílích, kdy jej jiní autoři v zoufalství nad skutečností odkládají. Nedávno, způsobem, jakoby vše znovu prožívala, četla v pražském Muzeu Karlova Mostu ze své prvotiny Zádušní mše za Pavla Buksu, ze sbírky z roku 1994 Babí hodina, z předposlední sbírky Předkonec a krátce nato vydané zatím poslední sbírky Písečné dítě, o které dnes ve své recenzi hovořila Milena M. Marešová. Ivana Myšková se tedy nejprve zajímala, zda obě knížky v tak rychlém sledu také vznikly a zda by se tak měly také číst.