Grafické básně aneb Autoportrét psacího stroje

Grafické básně divadelního režiséra, pedagoga a básníka Miloše Horanského se nevztahují jen k realitě a rétorice doby totality, ve které vznikaly, ale stávají se svébytnými výtvarnými díly. Způsob uspořádání písmen na stránce tak bývá výmluvnější než samotná slova. Horanský nyní znovu rozněcuje bohatou tradici české experimentální, konkrétní či vizuální poezie, která byla doménou např. Vladimíra Burdy, Bohumily Grögerové, Josefa Hiršala, Jiřího Koláře i Václava Havla. Texty z let 1968 - 1978 vydalo nakladatelství Cherm. Autora si k mikrofonu pozvala Ivana Myšková. Nejprve se zeptala, zda jde o knižní premiéru nebo reprízu.