Výstava G.Courbeta v Grand Palais v Paříži hýbe zahraničním tiskem

Španělský deník El País upozornil, že Gustave Courbet byl po dlouhá desetiletí označován za realistu a malíře věnujícího se sociálním tématům. Výstava v Paříži" - pokračuje madridský list - "nám ale Courbeta představuje hlavně jako umělce, který šel proti proudu. Velkoformátové obrazy, tradičně vyhrazené náboženským nebo historickým tématům, slouží Courbetovi ke ztvárňování každodenních, všedních situací." - uvedl El País ve stati s podtitulkem "Výstava v Paříži osvobodila malíře od zjednodušujícího zařazování do přihrádek". Podobně jako španělský list hodnotí umělce i francouzský deník Le Monde. Ve stati "Gustave Courbet, radikální malíř" píše:

"Courbet je v malířství zakladatelem realismu. Vytvořit z pohřbu vesničana či z jiného venkovského tématu obrazy, jaké byly do té doby rezervovány jen pro náboženské nebo historické malířství, je revolučním činem, stejně jako bylo revoluční třeba Géricaultovo dílo Vor Medůzy. Ať je to obraz Pořeb v Ornans, či obraz Ateliér - každé z Courbetových pláten vyvolalo politické, morální a estetické debaty. V jeho díle neexistují mýty, svátosti, ani ideální krása. Jeho přičiněním zmizely z malířství metafyzické zříceniny, nymfy i kentauři. A není tu ani stud: namalovat akt znamená, že dojdeme jako Courbet k obrazu Původ světa, nevyhneme se žádnému detailu při svlékání a nebudeme zavírat oči před tím, že láska se vztahuje k fyzické realitě." - uvádí Le Monde. Uspořádání výstavy hodnotí francouzský list jako skvělé, neboť výstava názorně ukazuje, jak systematicky Courbet proměnil všechny malířské žánry, a jak dovedl do radikální podoby změny, ohlašující se ve výtvarném umění už od počátku 19. století.

Stejně tak i německý list Frankfurter Allgemeine hovoří o výstavě v superlativech, a mimořádnou pozornost věnuje právě obrazu Původ světa. Citujeme: "Domnívali jsme se, že o tomto obraze víme vše. Je na něm žena bez hlavy, bez rukou a nohou, pouhé torzo, nahá, roztahuje stehna a my se díváme dovnitř. I když na tomto plátně mnoho k vidění nenajdeme, historikové umění nad ním strávili spoustu času, aby zde našli všechno. Víme, pro koho byl namalován, komu patřil a koho zobrazuje. Víme, že jeho posledním tajným majitelem byl psychoanalytik Jacques Lacan."

"Právě dílu Původ světa se kurátoři věnovali neobyčejně pečlivě. Tento nezvyklý akt" - informuje Frankfurter Allgemeine - "je nyní vystaven v červeně vymalované místnosti, vprostřed jiných Courbetových aktů. Naproti němu najdeme stereoskopickou skříňku s tímtéž motivem na fotografii Augusta Belloka, jednoho z nejpilnějších dodavatelů pornografických snímků v Paříži. Dokladem Couerbetova tréninkového programu jsou pak tucty autoportrétů: vsedě, vleže, vstoje, s výrazem zoufalým či zasněným, s kytarou, s violoncellem. Autoportréty na úvod výstavy představují vstupní bránu do Courbetova světa."

Vedle Pohřbu v Ornans vyzdvihuje Frankfurter Allgemeine další Courbetovo mistrovské dílo o ploše téměř čtyřiadvaceti metrů čtverečních s názvem Interiér mého ateliéru. "Courbet vytvořil množství velkolepých děl, bylo by však přehnané tvrdit, že všechna jsou geniální." - čteme v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung na závěr úvahy o výstavě Gustava Courbeta, která je v Grand Palais v Paříži otevřena do 28. ledna.