Několik úvodních představení na festivalu v Salzburku

Na zahájení salzburského festivalu, jehož novým ředitelem je režisér Jürgen Flimm, zazněla opera Josepha Haydna Armida. Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung uvádí, že režisér Christoph Loy byl v daném případě příliš moudrý na to, aby se nechal svést k povrchní aktualizaci díla. "Režisér" - pokračuje Frankfurter Allgemeine - "nepodlehl pokušení, které se mu nabízelo, a nevybavil tuto operu ani scénami teroristických islamistů, ani jinými narážkami na blízkovýchodní konflikt. Je věrný předloze, neboť i Haydn si historické téma své opery Armida přisvojil vysloveně esteticky, a zbavil je tak veškeré politiky." Inscenaci Armidy chválí recenzenti hlavně díky výkonu představitelky titulní role, jednatřicetileté sopranistky Annette Daschové. Pro její suverénní virtuozitu ji například deník Kölner Stadt Anzeiger označil jako "druhou Annu Netrebko."

Tisk se ve velkém věnoval i další festivalové inscenaci: Čajkovského Evženu Oněginovi. "Energicky i elegicky: dirigent Daniel Barenboim a režisérka Andrea Brethová se v Salzburku ponořili do studia Oněgina" - napsal deník Die Welt. Podle recenzenta je Čajkovskij v této opeře duchovním spřízněncem her Antona Pavloviče Čechova. "A přesně tímto způsobem" - zdůrazňuje berlínský list - "pochopila Evžena Oněgina i velká melancholička, režisérka Andrea Brethová, která se po delší pauze vrací do divadelního života. Pomocí bezpočtu odstínů, kdy jako statisté vystupují dokonce herci vídeňského Burgtheatru, je představen všední život v sovětském kolchoze kolem 60. let. Přítomny jsou uniformy i aparátčíci, sbor je složen ze zemědělců i z brigádnic za šicími stroji. Na oslavě Taťánina svátku, která se přítomným vymkla z rukou, se účastníci milují i zvrací. Na závěrečnou párty, kde nechybí ani drogy, se Taťána přivalí téměř udušená v upnutém kožichu jako matróna po boku jednorukého starého generála."

Die Welt připomíná, že Čajkovskij svou homosexualitu sublimoval do svého druhého, ženského Já - a toto Já, stejně jako on, trpí nenaplněnou láskou. "V úloze Taťány, již ztělesnila Anna Samiul, proto vystupuje emancipovaná, už nepříliš mladá žena v kalhotech. Režisérka Andrea Brethová zde dosáhla vrcholu svých možností." - chválí inscenaci deník Die Welt.

Z činoherních představení zaujal v rámci salzburského festivalu projekt vlámského režiséra Luka Percevala s názvem Moliere, který je složen z komedií Misantrop, Don Juan, Tartuffe a Lakomec. Kritik Ulrich Weinzierl však v listu Die Welt není tímto divadelním maratonem příliš nadšen. Nevzpomíná zrovna v dobrém ani na Percevalův cyklus shakespearovských inscenací Do krve!, který byl v roce 2000 k vidění i v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Cyklus Do krve! označuje Weinzierl - doslova - jako "krvavě překořeněný obří guláš". Výsledkem nynějšího tříhodinového maratonu Moliere, ve kterém účinkuje i známý herec Thomas Thieme, je pak podle recenzentova soudu nuda. "Část věnovaná Tartuffovi je jediná, která má alespoň vzdáleně co do činění s Molierem." - píše deník Die Welt. Jiný názor zastává list Kölnische Rundschau: "Představení se pohybovalo mezi tragédií, komedií, akčním divadlem a mýdlovou operou - a to mu dodalo cosi kouzelného, pohádkového a neskutečného." - uvádí list Kölnische Rundschau o cyklu her nazvaném Moliere, který v rámci festivalu v Salzburku inscenoval režisér Luk Perceval.