Martin McDonagh: Lebka z Connemary
Švandovo divadlo Premiéra: 24.2.2007 Režie: Martin Glaser, j.h. Hrají: Martin Sitta,Milan Kačmarčík,Johanna Tesařová, j.h. Jan Jankovský, j. h.
Vítězné tažení londýnského dramatika s irskými kořeny Martina McDonagha českými jevišti pokračuje. Autor, jehož drsné dialogy a krvavá témata nekorespondují s českou zálibou v uměřené laskavosti, je tu inscenován jistě také proto, že jeho díla mají mimořádný dramatický potenciál. V české premiéře uvádí Švandovo divadlo Lebku z Connemary, překlad Julka Neumanna nastudoval na studiové scéně smíchovského divadla šéf českobudějovické činohry Martin Glaser, který už má s McDonaghem zkušenost v podobě jihočeské inscenace Mrzáka inishmaanského.
Notně černý humor Lebky z Connemary vyvěrá z víceméně hřbitovní atmosféry, hlavní postavou je hrobník Mick, kterého někteří lidé podezřívají, že před lety zabil svou ženu, a ne že k jejímu úmrtí došlo při společné automobilové nehodě, při které nebožka nebyla připoutána bezpečnostním pásem. V hrobařské frašce doplňují hlavní postavu zbožná a alkoholuchtivá Marryjohny a její dva vnuci. Thomas je místním policajtem a Mairtin, stejně jako ostatní postavy ne příliš duchaplný mladík, sezónně spolupracuje s Mickem na hřbitově, zvláště v čase, do něhož je hra situována. Kvůli nedostatku místa se totiž musí vykopat a jinam uložit kosti nebožtíků, pohřbených před více než sedmi lety. Má dojít také na pozůstatky Mickovy manželky a kolem tohoto existenciálně hrůzného výkopu se točí bizarní, do jisté míry detektivní příběh. Glaserova realizace ve Švandově divadle se vyznačuje stylovou vyvážeností a přesnou kresbou charakterů, nejlépe se daří Martinu Sittovi v hlavní roli, jeho hrobník je natvrdle obhroublý, v mezích svého nevelkého intelektu reaguje přiměřeně zpomaleně, ale rasantně, herec ze sebe rustikálnost nemusí nijak složitě dolovat, je přirozený a obdivuhodně soustředěný. Johanna Tesařová vykresluje s empatickou hořkostí vychytrale úpornou stařenu, která vyvíjí na Micka neustálý tlak, aby se přiznal. Milan Kačmarčík předvádí poněkud změkčilého, astmatického policistu, který touží po velkém případu a je proto schopen dopustit se profesionálních přestupků. Má z celé čtveřice nejblíže k bujaré grotesknosti, ale i takto koncipované figuře lze v rámci bláznivě morbidní komedie uvěřit. Mairtin je ze všech postav intelektuálně nejslabší, Janu Jankovskému se daří propojit zpomalené verbální reakce s překypujícím mladickým temperamentem, jeho pohybové eskapády se snoubí s pramálo jiskřivou mimikou v až dojemné symbióze.
Ačkoliv McDonaghovy hry se napájejí šokujícím humorem autentické zpomalenosti a zároveň zaťatosti irských venkovanů, obecnější výpověď o krutosti, samotě a časté převaze nižších pudů nad vznešenějšími ideály může znepokojit vnímatele i v jiných zeměpisných souřadnicích. Smíchovskou inscenaci považuji za jednu z nejzajímavějších divadelních událostí této podivné zimy.
Nejposlouchanější
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění. Poslechněte si oceněnou audioknihu roku
-
Náramný pohřeb a O zkroceném poručíkovi. Povídky dánského spisovatele a námořníka Jørna Riela
-
Josef H. A. Gallaš: Mé žalosti a mé bolesti. „Truchlivá autobiografie“ nešťastného autorova života
-
Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza. Poslechněte si četbu z Knihy roku Magnesia Litera
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.