Kosmická snídaně aneb Nebřenský

Strašnické divadlo a především Company.cz neušlo pozornosti divadelního světa a stává se často objektem pozitivní kritiky. Hra Davida Drábka Kosmická snídaně aneb Nebřenský měla premiéru na podzim loňského roku a v předvánočních Literárních novinách Vladimír Just upozorňoval na toto společensky i stylisticky aktuální představení. Přesto nás v hledišti sedělo deset diváků. Divadlo je to postmoderní neboli odkazové, jak už díla tohoto typu bývají. Tentokrát odkazuje na zpravodajství a psychologii podle Freuda.

Spíše než angažovaný, mediální obsah hry je zajímavá existencialita vyjádřená v textu a freudovské psychologizování celého příběhu. Nebřenský - mediálně sledovaná postava má příšerný osud a za milenku svou psychiatričku. Vypráví sám o sobě a hlavně o tom, jak je mu zle. Zmítaný osudem nastavuje své tělo i mysl dalším ranám. Potkává sobě podobné bytosti. Všem postavám na jevišti je totiž špatně. A když jim špatně není, jsou buď mrtví, nebo je to ďábel - vynikající nelidský a zamaskovaný Kryštof Nohýnek. Ďáblovi se však ve hře říká anděl, s největší pravděpodobností Lucifer, opsaný v rozhovoru, kdy se Nebřenský ptá: Proč jsi mi zabil Kateřinu? Postmoderní Mefisto odpovídá: Nic krutějšího mne nenapadlo. Nebřenský je postava lidsky prokreslená a mnohorozměrná. Je osamocený v komunikaci s divákem. Ostatní sleduje, poslouchá a dává se s nimi do řeči, jako by byli nakreslení, jakoby listoval komixem.

Excelují Jan Zadražil v roli profesora Mamaje nebo také lidského Hurvínka a Jiří Racek hned v několika rolích ,ale především jako oddaná a zároveň umírající družka profesora Mamaje Daniela. Nebřenský chce zemřít.

Smrt vypadá jako cesta do vesmíru, během níž se odehraje vcelku příjemná snídaně, která může být i terapeutickým sezením, ovšem za přítomnosti ďábla. Kosmickou loď řídí Android Asimov, který je sestaven z neopotřebovatelných titanových částí, ale živé tkáně si musí měnit každé tři dny. Protože však je Nebřenský mediální postava, do rakety se vetře i reportérka, která o malém společenství sebevrahů podává zprávu divákům na Zemi. Na jevišti se objeví i radar - malé stříbrné zvířátko, díky kterému se dá telefonovat domů. Nebřenský zkouší zavolat matce a dovolá se své mrtvé ženě. Jsme už moc daleko, komentuje to jedna z postav.

Představení je z rodu sci-fi, komixů a manga, které sami o sobě odkazují ke klasickým dramatům a velké literatuře. Civilní herectví a nenucenost dialogů poukazuje na tvar aktuálního stavu přijímání dramatické látky.