K úmrtí Philippa Noireta (Frankfurter Rundschau)

Postavy, které Philippe Noiret ztělesňoval, působily vždy jako vypůjčené přímo z reálného života. Lidi jako on - s plnými tvářemi a očima, upřenýma do prázdna - potkáváme všude jako účinkující ve vedlejších rolích naší každoodennosti. Nicméně se nám vryjí do paměti" - píše Frankfurter Rundschau -, "jelikož jednají důrazně a mají vyhraněný charakter."

List dále uvádí: "Muže tohoto typu mají Francouzi rádi a uctívají je jako hvězdy - patřil mezi ně třeba Jean Gabin a vedle něho právě Philippe Noiret. Žádný jiný filmový národ nemá tak velkou slabost pro hrdiny obyčejnosti, nikde jinde neexistují natolik vyspělí diváci, kteří by hrdiny tohoto druhu chtěli znovu a znovu vidět na plátně. S Philippem Noiretem, který si získal slávu v roce 1960 ve filmu Louise Malla ´Zazie v metru´, odchází tedy mnohem víc než pouze jedno období filmové historie. A svého dobrého známého budou postrádat nejenom Francouzi."

"Zvláštní na Philippu Noiretovi bylo" - pokračuje Frankfurter Rundschau -, "že se navzdory své popularitě nikdy nesnížil k laskavosti a přívětivosti. Pozornost diváků upoutával spravedlivě - jak kladnými, tak zápornými postavami. Dokázal působit jako stoik, uměl být ale i hlučný, anebo komický, dokázal rovněž nahánět strach. Ztělesnil všechny odstíny lidské existence, které si vůbec lze představit - policisty, vojáky i dělníky. A nehrál pouze jedno: typ romantického milovníka. Díky jeho neustálé přítomnosti na plátně se z mnoha snímků stala klasická díla populárního filmového umění: Noiret ztělesnil básníka Pabla Nerudu, sentimentálního majitele kina v Tornatoriho filmu ´Cinema Paradiso´, stejně jako jednoho z přátel v orgiastické společenské satiře ´Velká žranice´ od režiséra Marca Ferreriho. ´Sám jsem někdy zaskočen, zjistím-li, jaký typ člověka ve mně lze ještě objevit´, řekl Philippe Noiret Bertrandu Tavernierovi. A dodal: ´Mám rád, když mě kamera překvapí.´"

Na závěr stati čteme: "Jak Noiret sám jednou sdělil, osmdesát procent žádostí o autogram je mu adresováno ne z Francie, ale z Německa. I to je důležitá informace - neboť, jak známo, ve Francii byl Philippe Noiret ztělesněním čehosi zcela běžného a normálního. Pro Francouze bylo naprosto obvyklé setkat se v kterémkoliv snímku právě s hercem, jenž veškerým lidským dramatům dodával přesvědčivost, a který i do umělecky slabších snímků uměl vnést to nejlepší: život a nic než život." - napsal k úmrtí Philippa Noireta deník Frankfurter Rundschau.