Sbírky malířů vznikaly díky odborným zájmům i z kolegiality

Inspirací byl odkaz Luciena FreudaInspirací pro uspořádání výstavy byl dar britského malíře Luciena Freuda, který ve své poslední vůli odkázal Corotův obraz nazvaný Italka Národní galerii. Camille Corot jej namaloval někdy v roce 1870. Připomeňme, že Lucien Freud, vynikající figurativní malíř, zemřel v roce 2011 a Corotův obraz koupil deset let před smrtí. Takže tímto plátnem výstava začíná a končí obrazy, které před čtyřmi stoletími vlastnil malíř anglického královského dvora van Dyck. Těm je věnován celý poslední výstavní sál. Proto má výstava podtitul Od Freuda k van Dyckovi.

Camille Corot: Italka (L'Italienne), olej na plátně, kolem roku 1870 |foto: The National Gallery, London

Velký sběratel Edgar DegasK velkým sběratelům výtvarného umění patřili také malíři Edgar Degas a Henri Matisse. Dále tu jsou obrazy, které byly ve sbírkách méně známých anglických malířů jako Frederic Leighton, George Frederic Watts, Thomas Lawrence a v neposlední řadě Joshua Reynolds.K největším sběratelům výtvarného umění z řad malířů patřil bezesporu Edgar Degas. V době jeho smrti v roce 1917 mu patřilo více než tisíc výtvarných prací a dokonce uvažoval o otevření vlastní galerie. Ale bohužel veškerá díla byla v roce 1918 prodána v aukci a dostala se do různých koutů světa, do veřejných i soukromých sbírek. Degas kupoval zejména obrazy svých vrstevníků, leckdy to byli jeho přátelé, tedy například od Cézanna či Gauguina, získal také díla Maneta a van Gogha, v oblibě měl také starší práce od Ingrese a Delacroixe. A byl to právě Degas, kdo získal kusy Manetova plátna Poprava císaře Maxmiliána. To totiž bylo po Manetově smrti rozřezáno na několik dílů a Degasovi se podařilo najít alespoň čtyři z nich, které se později dostaly do sbírek londýnské Národní galerie.

Edouard Manet: Poprava císaře Maxmiliána, 1867–1868, olej na plátně |foto: The National Gallery, London

Impresionisté i PicassoTaké Henri Matisse sbíral především impresionisty a postimpresionisty v čele se Cézannem. Je tu například vystaveno jeho Koupání, které kdysi vlastnil právě Matisse. A Cézanna měl v oblibě také Lucien Freud, z jehož někdejší sbírky tu je vystaven obraz Odpoledne v Neapoli. A Matisse také krom mnoha jiných sbíral i práce svého vrstevníka Pabla Picassa.

Van Dyck obdivoval především TizianaVan Dyck měl v oblibě zejména italského renesančního mistra Tiziana, vlastnil 19 jeho pláten, ale sbíral i obrazy od Rafaela a Tintorettiho. V posledním, „van Dykovském“ sále, však nejsou vystaveny jen díla, která van Dyck vlastnil, ale i jeho vlastní práce včetně jednoho autoportrétu. Podobně je to i v předchozích částech výstavy, takže zde můžeme obdivovat třeba autoportréty Degase, Matisse či Reynoldse i jednu bronzovou bustu, hlavu ženy, kterou vytvořil Edgar Degas na konci svého života. Výstava tak neukazuje jen vkus malířů – sběratelů, ale i to, jak se – či zda se v jejich pracích projevil vliv tvorby těch malířů, které sbírali.