Alexander Ekman se snaží mít v každé choreografii místo, které překvapí

Alexander Ekman strávil jenom jeden rok u Švédského královského baletu a pak se vrhl do světa moderního tance: „Pro mě je zajímavý tím, že se člověk může ubírat jakýmkoli směrem. Jednou z mých největších radostí v životě je tvůrčí proces, když vytvořím něco, co nikdy předtím neexistovalo. V klasickém baletu máte předem daný slovník tanečních kroků, tvořivost tu nemůže dosáhnout takových rozměrů, jako když děláte moderní balet. Proto jsem se vydal tímto směrem, protože zde můžete uplatnit v podstatě cokoli.“

Jakým způsobem pracujete jako choreograf s tanečníky, co od nich vyžadujete přednostně? Obecně, když pracuji s tanečníky, vyžaduji jejich zaujatost, aby se dané věci zcela oddali a zbavili se strachu, což je současně i mým úkolem: vytvořit pro tanečníky prostředí, z něhož je strach zcela eliminován. Je taky zajímavá otázka, co je moje odpovědnost jakožto tvůrce a co jejich odpovědnost jako interpretů. Můžu klidně přijít do studia a říct někomu, aby se postavil na hlavu a předstíral, že je kůň, abych zjistil, jak moc je otevřený a přístupný novým myšlenkám. Zároveň ale člověk musí umět říct například, že je to hloupý nápad, že nefunguje, ale že to nevadí, protože se z toho možná vyvine něco úplně jiného. Tvoření je velká záhada.

Cacti - Mathias Deneux, Jakub Rašek |foto: Martin Divíšek

Kteří choreografové vás nejvíc ovlivnili? Předpokládám, že k nim patří Jiří Kylián...Samozřejmě. Byl to Jiří Kylián. Jsem šťastný, že jsem tady v Praze, odkud pochází. Zrovna včera jsem o tom přemýšlel. Jiří Kylián mi otevřel mnohé dveře. Byl jsem tanečníkem v jeho NDT a moc by mě zajímalo, jak by vypadala moje práce, kdybych neznal jeho díla a tvorbu všech dalších choreografů, kteří vzešli z jeho souboru. Jsem mu hrozně vděčný, že mi dal možnost se projevit. Jeho tvorba je nádherná, některé jeho choreografie jsou vůbec to nejkrásnější, co jsem kdy v životě viděl. Než jsem přišel do NDT, vůbec jsem netušil, že se dá něco takového vytvořit. To bylo samozřejmě před mnoha lety. Moc bych si přál se na ta díla znovu podívat svěžím pohledem, se zkušeností a věkem, které teď mám. Určitě by se mi líbila. Ale obávám se, že tu možnost mít nebudu.

Které další choreografy obdivujete?Williama Forsytha a Pinu Bausch. Zrovna k Pině Bausch se hodně odkazuji. Miluji její lidskost a vřelost i její smysl pro humor. V některých jejích dílech se dospělí mění v děti, hrají si. Je to podle mě dobrá rada do života, abychom nezapomínali být hraví.

Je pro vás důležité vyjádřit prostřednictvím tvorby i váš pohled na současnost, na společensko-politickou situaci a podobně? Nebo vám jde o umění jako takové.To, o co vždycky usiluji ve své tvorbě a co je pro mě důležité, je překvapit. Protože když nás něco překvapí, zažijeme okamžik, kdy jsme zcela neutrální, kdy nevíme, kterým směrem se vydat. Proto je pro mě důležité mít v každé choreografii takovéto místo. Je to svého druhu klíč k tomu, aby šli lidé s vámi. Protože když se v takovém okamžiku ocitneme, probere nás to a vtáhne. Vždycky se snažím, aby moje dílo bylo zábavné. To slovo má trochu pejorativní nádech, ale ve skutečnosti jde o to lidi zaujmout.

Neznamená to, že dílo musí být nenáročné, pestrobarevné a silně nasvícené. Myslím, že slovo zábavný se stálo spíš žánrem než tím, co ve skutečnosti je. Hodnota zábavnosti v umění je podle mě velmi důležitá. A značná část mého úspěchu spočívá v tom, že jsou moje díla zábavná. Že se v nich vše rychle mění, že dokážou diváky vtáhnout a zaujmout. Je to něco jako svého druhu meditace. Když se v určitém okamžiku ocitnete tady a teď, kdy zapomenete na minulost i na budoucnost a ničím se netrápíte. Když tohle dokáže umění, je skutečně smysluplné.

Četla jsem, že se chystáte založit vlastní soubor a divadlo. Je to stále ve fázi plánování nebo už to má reálné obrysy?Pracuji na tom a brzy už k tomu dojde. Jsem z toho nadšený, že budu mít brzy prostor, kde budu moci tvořit podle svých představ. Na podzim bych měl dokončit velkou studii o kreativitě. Zabývám se tím, jestli existují prostředí, v kterých jsou lidé kreativnější než v jiných. V podstatě bych chtěl vytvořit ideální prostor pro choreografickou tvorbu. Tvorba obecně vyvolává v člověku strach. Musíte mít dobré nápady, ale taky musíte být odvážní, spoléhat na své instinkty. My lidé jsme velmi kritičtí, proto mají tvůrci často strach. Vlastně ani nevím, co mě nutí tvořit. I když asi vím. Je to ta radost z tvůrčí práce. Neznám větší štěstí, než když dostanete nápad a postupně vidíte, jak se ten nápad zhmotňuje. A zároveň, když sledujete, jakou vyvolává u lidí odezvu, když se mezi diváky vytvoří určitý vztah, propojí se a začnou reagovat jako jedno tělo. To je obrovská radost. Jsem na tom zcela závislý.

Čtěte také: Choreografie, ze které mají závrať i tanečníci