Switch House - rozvodna pro současné umění v londýnské Tate Modern
V pátek 17. června se otevřou brány nové budovy kulturní instituce, která se za krátkou dobu své existence, pouhých 16 let, stala jednou z nejpopulárnějších svého druhu nejen v britské metropoli, ale i ve světě. Ročně obdivuje sbírky i budovu londýnské galerie Tate Modern v bývalé elektrárny, kde sídlí, na pět milionů návštěvníků. Právě velký zájem veřejnosti byl jedním z důvodů, proč již před deseti lety vedení galerie rozhodlo o jejím velkorysém rozšíření v podobě nové budovy.
Za svůj vznik vděčí galerie vlastně do značné míry kostkovému cukru. Právě na jeho prodeji zbohatl v druhé polovině 19. století britský obchodník a filantrop sir Henry Tate, velký sběratel výtvarného umění. Svoji uměleckou sbírku nabídl v roce 1890 britskému národu pod podmínkou, že pro ni vláda najde důstojné umístění. Sedm let poté mohl princ z Walesu, pozdější král Edward VII., zahájit provoz galerie v novobarokní budově na londýnském nábřeží Millbank navržené architektem Sydney Smithem.
Na počátku byla kostka cukruVe svých počátcích však nebyla nezávislou galerií, jak si to přál sir Henry, ale byla podřízena Národní galerii sídlící na Trafalgarském náměstí. Její oficiální název proto zněl Národní galerie britského umění, ale vždy se jí říkalo jednoduše Tate. V posledních desetiletích 20. století se galerie rozšířila i mimo britskou metropoli. Vznikly její pobočky v Liverpoolu i v Saint Ives. A v roce 2000 „expandovala“ i v Londýně. Původní galerie změnila svůj název na Tate Britain, která představuje práce britských malířů a sochařů. Tate Modern ctí své jméno – věnuje se modernímu a současnému umění z celého světa.
Moderní umění ve staré elektrárněV roce 1994 získala Tate Gallery pro své účely bývalou elektrárnu na břehu Temže ve čtvrti Southwark. Po druhé světové válce navrhl její budovu architekt Giles Gilbert Scott, který mj. proslul svým designem britských červených telefonních budek. Již v roce 1981 byl provoz elektrárny uzavřen. Naštěstí se nikdo nerozhodl tento skvost průmyslové architektury zbořit. Tate Gallery vyhlásila na přestavbu pro potřeby výtvarného umění veřejnou mezinárodní soutěž, kterou vyhrála dvojice švýcarských architektů – Jacques Herzog a Pierre de Meuron. Přestavba byla dokončena v roce 2000; v květnu přivítala galerie první návštěvníky.
Otevření nové budovy oslaví galerie třítýdenním festivalem živého umění. Své performance tu představí například Tino Seghal či Tania Bruguera. A víkend po otevření, tedy ve dnech 18. a 19. června bude galerie otevřena až do večera, do 22 hodin. Sympatické je, že již ve čtvrtek, čili den před oficiálním otevřením, přivítá galerie ve své nové budově tři tisíce britských školáků vybraných ze všech koutů Spojeného království od Saint Ives až třeba po Orknejské ostrovy.
„Ohromným počtem návštěvníků jsem překvapen. Neuvěřitelná čísla daleko předčila mé očekávání,“ prohlásil dlouholetý ředitel Tate sir Nicholas Serota již při prvních narozeninách Tate Modern. Zájem neochabl, ročně do Tate Modern zavítá na pět milionů návštěvníků. Dvojnásobek předpokládaného počtu, pro který byly prostory galerie projektovány. Jedinou cestou se tak ukázalo rozšíření galerie o novou budovu. Vedení Tate neváhalo a v roce 2006 zadalo projekt rozšíření galerie opět osvědčené švýcarské dvojici Herzog & de Meuron. Ta zvolila snad jedinou možnou cestu. Nepokusila se o „přístavbu“ ve stylu původní elektrárny, ale navrhli zcela originální, futuristickou budovu. S původní budovou bývalé elektrárny však souzní zejména díky cihlovému opláštění.
Projekt měl být dokončen v roce 2012, v době konání olympijských her v Londýně. Nepočítalo se však s vleklou ekonomickou krizí, která tok potřebných finančních prostředků zpomalila. Proto bude nová budova Tate Modern zpřístupněna až v červnu 2016. Desetipodlažní stavba je „přilepena“ na jižní část původní elektrárny. Právě v těchto místech, kde kdysi stála rozvodna, jsem v březnu 2000, tedy dva měsíce před slavnostním otevřením, poprvé vstoupil do prostor Tate Modern. Tehdy tam ještě panoval čilý stavební ruch, na hlavách jsme museli mít ochranné přilby. Bylo těžké si představit, že Turbínová hala se stane – a dodnes zůstává – jedinečným, ba přímo katedrálním výstavním prostorem. A nikoho tehdy nenapadlo, že právě na místě někdejší rozvodny vyroste o pouhých 16 let později nová budova.
Switch House Pro odlišení staré původní budovy Tate Modern pro ni zvolili název Boiler House (kotelna) a pro novou Switch House (rozvodna). Nová budova „rozvede“ výstavní kapacity galerie o 60 procent. V deseti podlažích a v podzemních prostorách získává prostory pro další výstavní sály, kavárny, bary a restaurace, multifunkční prostory pro přednášky, projekce a další akce. Na vrcholku budovy vznikl jedinečný výhled nejen na panorama severního nábřeží Temže s katedrálou sv. Pavla, ale třeba i na věž katedrály v Southwarku, z níž Václav Hollar kdysi kreslil své pohledy na Londýn. Nová budova také revitalizovala dosud poměrně zanedbaný prostor jižně od elektrárny. Vznikl nový vchod do Turbínové haly, která se se stává spojnicí mezi starou a novou budovou. Zároveň se tak otevře nové spojení s jižní částí metropole, od níž byla galerie do značné míry odtržena, protože vstup do ní byl pouze z nábřeží či ze západní strany. „Věřím, že náš neobyčejný projekt přinese značné oživení této zatím trochu ospalé části,“ prohlásil již před deseti lety dlouholetý ředitel Tate Gallery sir Nicholas Serota.
Kulturní nádrže pro živé uměníPodzemní prostory nové budovy zvané „Tanks“, protože vznikly z bývalých obřích „tanků“, tedy nádrží na palivo pro elektrárnu, jsou určeny pro živé umění. Sály, jejichž stěny tvoří jen surový neomítnutý beton či ocelové pásy a spolu s umělým osvětlením navozuje neobvyklou atmosféru, poskytují skvělý prostor pro nejrůznější performance či instalace. Galerie se tak pyšní tím, že je první svého druhu na světě, která se věnuje právě živému umění! „Všichni si uvědomujeme, že některé z těch nejvíce vzrušujících uměleckých počinů v posledních 40 až 50 letech jsou spojeny s performancemi či instalacemi a mnohé z nich žijí velice krátce – v tom smyslu, že lidé je pouze zažijí ve chvíli konání. Je skvělé, že my se můžeme věnovat více i této umělecké činnosti,“ prohlásil sir Nicholas Serota.
Více žen…Letos v dubnu, kdy byla dokončena stavba nové budovy galerie, se stala ředitelkou Tate Modern Frances Morris, první „domácí“ šéfka této instituce. Londýnská rodačka a dlouholetá pracovnice Tate Gallery nahradila své předchůdce, kteří pocházeli ze Švédska, Španělska či Belgie. Po svém nástupu se nechala slyšet, že chce, aby se více ve výstavních sálech i ve stálé expozici objevovalo výtvarné umění, které vytvořily ženy, jež byly podle ní v minulosti někdy opomíjeny. I proto Switch House přivítá nové návštěvníky také expozicí francouzsko-americké výtvarnice Louisy Bourgeois. Představení její tvorby je více než symbolické; právě díla této úžasné výtvarnice včetně obří pavoučice Maman a zrcadlových věží totiž vévodily Turbínové hale při otevření Tate Modern v květnu roku 2000.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. Slavný básník očima své milenky
-
Stíny minulosti a obraz současnosti. Skladba Haštala Hapky slaví mezinárodní úspěch
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?
