Galerií Tate Britain se rozléhají tóny z hudebních nástrojů poničených válkou

Susan Philipsz se rozhodla, že v různých muzeích v Británii a v Německu najde rozličné hudební nástroje, které byly poničené válkou, a to nejen během té první světové, ale třeba za Krymské války, takže v Tate Britain můžeme slyšet zvuk polnice trubače Williama Brittaina, jenž se zúčastnil nešťastného útoku lehké kavalerie u Balaclavy v říjnu 1854. A také tu třeba zní flétna a altsaxofon, které po konci druhé světové války, někdy v květnu 1945, nalezli v jednom protileteckém krytu v Berlíně. Samotná instalace v Tate Britain pak spočívá v tom, že v hlavní hale galerie, v Duveen Gallery, která je dlouhá více než 80 metrů, je umístěno 14 reproduktorů, z každého zaznívají zvuky jednoho nástroje.

Centrální prostor Tate Britain – Duveen Gallery – naplňují zvuky z hudebních nástrojů |foto: Jaroslav Beránek

Pouze dechové nástrojeVýhradně o dechové nástroje, tedy ty, z nichž i po poničení lze vyloudit nějaký zvuk. Těžko si můžeme představit, že bychom něčeho podobného mohli dosáhnout třeba u houslí. Takže tu zní polnice, jak jsem již řekl, dále třeba altsaxofon, křídlovka, různé druhy fléten, tuba klarinet či lesní roh.

Prázdný prostor naplněný hudbouSusan Philipsz požádala hudebníky, aby se na poničených nástrojích pokusili zahrát Last Post, tedy vojenskou Večerku. Je to opravdu jen pokus, protože u některých nástrojů to nebylo možné, šlo z nich vyloudit jen neurčité zvuky. Výsledkem je proto jakási kakofonie, ovšem kakofonie velmi působivá. Vytváří až pochmurnou či možná přímo válečnou atmosféru.Duveen Gallery je naprosto prázdná, je zaplněna pouze zvukem, žádný z hudebních nástrojů zde není vystaven. Některé z nich si tak můžeme prohlédnout pouze na webových stránkách galerie. Ovšem pod každým reproduktorem je popisek, kde je uvedeno, z jakého nástroje se z něj zvuk line a kde a kdy byl nalezen.

Susan Philipsz před svou zvukovou instalací Hudební nástroje poničené válkou v galerii Tate Britain |foto: Tate Photography

Od sochařství k hudběO Susan Philipsz jsme v Mozaice mluvili na konci roku 2010, kdy získala prestižní Turnerovu cenu za svou zvukovou instalaci nazvanou Lowlands, kdy se v prázdném výstavním sálu ze tří reproduktorů linul autorčin zpěv. V jejím podání tu tak a capella zněla stará skotská balada ze 16. století Lowlands Away. A rovněž jsme ji zmínili loni v létě v souvislosti s výstavou Zvukomalba v londýnské Národní galerii.

Poničený altsaxofon, který byl nalezen v roce 1945 v berlínském protileteckém krytu |foto: Collection Musikinstrumenten – Museum Berlin

Připomeňme, že Susan Philipsz se narodila v roce 1965 v Glasgow, výtvarné umění studovala na Duncan of Jordanstone College of Art v Dundee, vysokoškolské vzdělání pak dokončila v letech 1993 až 1994 na The University of Ulster. Původně se věnovala sochařství, ale již téměř dvacet let připravuje různé zvukové instalace. V současné době žije a tvoří v Berlíně.