Literární počin filmového režiséra o malířích. Wim Wenders napsal Pixely Paula Cézanna

To, že čte autor své texty v Literaturhausu úplně poprvé se občas přihodí, ale většinou se přitom jedná o začínající spisovatele. V případě sedmdesátiletého Wima Wenderse to byla ovšem slavnostní premiéra.

Wendersovy hrané a dokumentární filmy jsou známé po celém světě. Z dlouhého seznamu připomeňme ty neznámější: Paris, Texas z roku 1984 a Nebe nad Berlínem natočený roku 1987. Z dokumentů pak namátkově Buena Vista Social Club z roku 1999 a zatím poslední o brazilském fotografovi Salgadovi Sůl země.

Wim Wenders také zveřejnil několik fotografických publikací. Píše i texty o známých osobnostech, které ho v jeho filmové tvorbě ovlivnily i neovlivnily nebo prostě reflexe a úvahy o různých lidských činnostech - například o psaní. V Literaturhausu přiznal, že když usedá ke psaní, nemá žádný detailní plán: ořeže tužku, sedne a píše. Myšlenky rozvíjí až po doteku tužky a papíru. Psaní je pro něj, jak vyjádřil, „dokončení myšlenek“, které pozoruje řadící se na papíře do krátkých, téměř veršových řádek. A také se zmínil o tom, jak má rád ostré ß, kterého je v němčině stále méně. Podle nových gramatických pravidel je na mnoha místech nahrazeno dvěma s.

Wim Wenders: Die Pixel des Paul Cézanne und andere Blicke auf Künstler |foto: Verlag der Autoren

Wim Wenders představil ve Frankfurtu svou novou publikaci Pixely Paula Cézanna, která vyšla v tamním Nakladatelství autorů (Autorenverlag). Jeho lektorka s ním seděla na pódiu, pokládala mu otázky a trochu vyprávěla o vzniku knihy i o dávné minulosti: Wenderse přivedl před lety do nakladatelství jeho přítel Peter Handtke.

Wim Wenders: Die Pixel des Paul Cézanne und andere Blicke auf Künstler. Verlag der Autoren, Frankfurt 2015. 216 stran.

Pixely Paula Cézanna jsou sbírkou textů různého stáří, nejstarší je z roku 1988Inteligentní a moudré úvahy o fotografech, malířích, režisérech, ale třeba i o módním designérovi Yamamotovi nebo tanečnici Píně Bausch - o obou točil také dokumentární filmy a jistě je dobře poznal. Wenderse musíme obdivovat jako precizního citlivého pozorovatele, který to co vidí, vyjadřuje jasnou hezkou řečí. Máme pocit, že se drží zpátky a snaží se být nestranný, aby si čtenář mohl sám leccos domyslet a utvořit si vlastní názor, což mají čtenáři samozřejmě rádi. Nedaří se mu to ovšem vždy - na štěstí - a tak často z jeho textů vyzařuje velké nadšení daným tématem nebo osobností.