„Je mi líto českých kolegů,“ prohlásil Daniel C. Jackson, když se rozhodli Zabít Johnnyho Glendenninga

Hra známého skotského autora (v Česku je populární díky úspěchu titulu Můj romantický příběh) se odehrává kdesi na skotské vysočině, kde dva poskoci místního mafiána dostanou důležitý úkol – a samozřejmě se jim podaří pokazit, co se dá.

Anebo je to celé jinak? Nová Jacksonova hra nás zavede do kriminálního světa gangsterů, kde se pro ostré slovo nejde daleko a rány z pistolí jsou na denním pořádku.

Černá komedie ze současného Skotska o tom, že zdání někdy klame a není gangster jako gangster Zabít Johnnyho Glendenninga je potrhlá střílečka, kde hlavní postavy zemřou už v první půlce a divák si může o přestávce lámat hlavu nad tím, o čem se bude v druhém dějství hrát. Rozluštění hádanky je pak daleko banálnější, než by si diváci zasloužili. Jinak hře - a inscenaci Daniela Hrbka - nechybí ten správný mix všeho, co bude lákat především mladé diváky a starší možná odrazovat. Tak předně je tu spousta vulgarit a docela vtipné hlášky, které má české publikum tak rádo. Nechybí ani pořádná douška násilí, na scéně se škrtí a střílí a herci pomocí pytlíků s červenou barvou své rány také slušně rozmáznou.

Zabít Johnnyho Glendenninga, D. Punčochář |foto: Alena Hrbková

… Diváci se baví nad dvojicí mladých nešiků, ale nejvíc smetany slíznou slizký mafián Robert Jašków a jeho protihráč David Punčochář. Jeho postava je ve hře popsaná jako dvoumetrový skinhead, který mimochodem rád jezdí do východní Evropy, protože jsou tu skvělí nácci. Punčochář naopak stvořil figurku vlasatého vyžilého rockera - ta je docela zábavná, na premiéře však herec často vypadal z role a dikci, kterou pro postavu zvolil, několikrát porušil.

…Faktem zůstává, že Zabít Johnnyho Glendenninga žádný umělecký záměr nenese. Podobně syrové grotesky plné násilí od jiných ostrovních dramatiků byly i u nás v módě před nějakou dobou - tehdy jim však nechyběl sociální nebo politický rozměr, o něčem prostě vypovídaly. A pokud se inscenátoři ve Švandově divadle odkazují k Tarantinovi, pak - se vší úctou - na něj originalitou příběhu, skvělým herectvím i vizuálním ztvárněním prostě nemají.

Zabít Johnnyho Glendenninga. Premiéra 17.10.2015 |foto: Alena Hrbková

„Je mi líto mých českých kolegů,“ říká skotský dramatik Daniel C. Jackson. Jeden z největších talentů současného britského dramatu přijel do České republiky na premiéru své hry Zabít Johnnyho Glendenninga.

„Ve Skotsku máme tendenci idealizovat zločince,“ vysvětluje Daniel C. Jackson svůj záměr. „Napadlo mě napsat o tom hru a zároveň jsem chtěl, aby to bylo zábavné jako filmové gangsterky. Zkrátka jsem chtěl, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Aby se zachovala zábavnost těch filmů o gangsterech nadupaných testosteronem, ale zároveň tam nechat i prostor k zamyšlení.

Zabít Johnnyho Glendenninga, D.C. Jackson |foto: Alena Hrbková

Jsou hlavní postavy inspirované nějakými reálnými gangstery, nebo jste si jejich charaktery vymyslel?Hlavní postava Johnnyho Glendenninga, doufám, že můžu mluvit otevřeně, když jsme v jiné, neanglicky mluvící zemi, je lehce inspirovaná slavným severoirským příslušníkem polovojenských jednotek, který se přestěhoval do Skotska. I ostatní postavy vycházejí z takovýchto lidí. Nejde o žádné moje přátele, ale veřejně známé osoby. Na druhou stranu jsem chodil do školy v západním Skotsku a není těžké si představit, že někteří mí bývalí spolužáci vedou podobný život.

Zabít Johnnyho Glendenninga, J. Erftemeijer |foto: Alena Hrbková

Jaké to je sledovat svoje hry v cizím jazyce? Prožíváte jejich úpravy, škrty a podobně? Je to zajímavé. Některé věci se nemění, i když ani nejsou napsané v textu. Jde o některé inscenační postupy. Ale samozřejmě každá produkce je jiná. Někdy se třeba zvýší počet herců. V původní verzi byli třeba jen tři a najednou jich je pět nebo dokonce devět. Mnohem radši se dívám na inscenace v cizím jazyce. Proto jsem trošku nervózní z toho, že u Zabít Johnnyho Glendenninga budou anglické titulky. To nejlepší, když sleduji svoje hry v jazyce, kterému nerozumím, je, že nemůžu být posedlý všemi změnami. Připadá mi, že je všechno fajn. Teď, když budu moct sledovat text v angličtině, se obávám, že už si to nebudu tak užívat.