Oliver Nelson: Fantabulous

Do odvodu na vojnu v roce 1952 vystřídal čtyři orchestry. Nelsona od počátku zajímalo, jak vznikají odlišnosti ve zvuku orchestrů. Ke studiu měl hodně příležitostí, hrával v big bandech Counta Basieho, Louise Bellsona, Quincyho Jonese i Dukea Ellingtona. Pochopil, jak je aranžování důležité pro konečné vyznění hudby a začal se tím zabývat. To z něj udělalo v šedesátých letech kritikou oceňovaného a orchestry vyhledávaného aranžéra.

Nelson s vlastními skupinami a orchestry natočil u různých významných jazzových vydavatelství množství LP desek. Většina jeho hudby náleží k hard bopu, který silněji vnímá africké kořeny jazzu a jeho bluesovou podstatu. Současně se usilovně věnoval pedagogické činnosti. Oliveru Nelsonovi selhalo srdce před čtyřiceti lety, 28. října 1975 v Los Angeles.

Jeho hudbu si připomeneme ukázkami z alba Fantabulous z roku 1964, na němž sám hraje na tenorsaxofon a v dvanáctičlenné kapele najdeme například altsaxofonistu a klarinetistu Phila Woodse nebo bubeníka Grady Tatea. Ze skladeb uslyšíte například: Post No Bills, Three Plus One, Také Me With You, Teenie´s Blues.