Waterloo Chamber v srdci hradu britských panovníků připomíná výročí rozhodné bitvy

Jeden z hradních sálů nacházející se v reprezentačních prostorách hradu Windsor, je pojmenován Waterloo Chamber. Jeho rozměry jsou 20 krát 14 a půl metru. Navrhl jej architekt Jeffry Wyatville.

Kdo tento sál nechal zřídit?Nikdo jiný než princ regent, budoucí král Jiří IV., na britský trůn usedl až v roce 1820, tedy pět let po památné bitvě. On rozhodně netrpěl skromností, protože sám sebe označil za klíčovou postavu vítězství. Základy obrazové výzdoby sálu však vznikly již rok předtím, když prince regent po Napoleonově abdikaci v dubnu 1814 pozval do Londýna několik evropských státníků a vojevůdců z řad protinapoleonské koalice a požádal předního anglického portrétního malíře sira Thomase Lawrence, aby je ztvárnil na svých plátnech. Později, po definitivní Napoleonově porážce u Waterloo, cestoval Lawrence také třeba do Vídně, kde se konal mírový kongres. Dokončení své Waterloo Chamber se však Jiří IV. nedožil, ve výzdobě sálu tak pokračoval po jeho smrti v roce 1830 jeho bratr, král Vilém IV., který si přál, aby sál byl více oslavou vítězství, než připomínkou diplomatických úspěchů. Vilém IV. nechal pro sál vytvořit dalších devět portrétů. Ovšem definitivní podoby se sál dočkal až za panování královny Viktorie, Vilémovy neteře, kdy celkový počet portrétních obrazů dosáhl čísla 38.

Sir Thomas Lawrence, Jiří IV., 1821 |foto: Royal Collection Trust Her Majesty Queen Elizabeth II., 2015

Koho na svých portrétech Thomas Lawrence ztvárnil?Především pochopitelně vévodu z Wellingtonu, vítěze od Waterloo. Jeho portrét sálu vévodí. Dále je tu ztvárněn polní maršál Blücher, který se na vítězství podílel. Dále tu najdeme také portrét papeže Pia VII., kterého Napoleon několik věznil. Tento portrét bývá považován za jednu z nejlepších prací Thomase Lawrence. A nechybí tu samozřejmě ani portréty ruského cara Alexandra I., rakouského císaře Františka I. či polního maršála Karla Filipa prince Schwarzenberga a v neposlední řadě také samotného krále Jiřího IV. Zkrátka je to taková přehlídka vítězů nad Napoleonem.

Sir Thomas Lawrence, Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu |foto: Royal Collection Trust Her Majesty Queen Elizabeth II., 2015

Součástí výstavy jsou tedy pouze portréty?Ani zdaleka ne, portréty sira Thomase jsou vlastně součástí tematické prohlídky hradu. Na samotné výstavě je představeno mnoho různých artefaktů, které se nějakým způsobem pojí s bitvou u Waterloo nebo s vévodou z Wellingtonu či s Napoleonem. Například je vystaven jeho rudý vyšívaný plášť, který byl ukořistěn z císařova kočáru. Princi regentovi jej daroval maršál Blücher. Je tu i pramen Napoleonových vlasů. A jsou tu třeba také odlitky Wellingtonových rukou.

Jsou tu také nějaké unikáty?Myslím, že většina vystavených artefaktů je unikátní. Ale za skutečně unikátní lze označit například křeslo, které vyřezal z jilmového dřeva Thomas Chippendale mladší, syn proslulého anglického návrháře nábytku. Ten jilm byl poražen na bojišti u Waterloo, stál kousek od místa, kde měl své stanoviště vévody z Wellingtonu. A skutečnými unikáty jsou dva vystavené dopisy. Jeden poslal vévoda z Wellingtonu princi regentovi čtrnáct dnů po bitvě a napsal v něm mimo jiné tato slova: „Vaše královská Výsost opět zachránila svět." V protikladu k němu je tu dopis Napoleonův, datovaný dnem 13. července 1815 a adresovaný rovněž princi regentovi. Napoleon v něm uznává svou porážku a prosí o shovívavé zacházení. Britové v tomto případě příliš velkorysí nebyli a, jak známo, internovali Napoleona na vzdáleném ostrově v Atlantiku, na ostrově Svatá Helena, kde 5. května 1821 zemřel. Dva měsíce před korunovací Jiřího IV.

Napoleonův plášť |foto: Royal Collection Trust Her Majesty Queen Elizabeth II., 2015