Nespoutaná sexualita v okovech komunismu

Spisovatel Jan Faktor se za oněch více než třicet let, jež uplynuly od jeho emigrace z Československa do východního Berlína, zařadil mezi oceňované německé autory. Český čtenář však na seznámení s jeho tvorbou musel čekat až do letošního roku. Před několika měsíci totiž u nás vyšel Faktorův román Jiříkovy starosti o minulost, jehož německé vydání z roku 2010 se dočkalo nominace na Cenu Lipského veletrhu a také na Německou knižní cenu.

Tři verze románu - zavržená, německá a českáSamotná geneze románu přitom sahá až do poloviny 80. let, kdy jej začal Jan Faktor psát ještě jako ryze experimentální text - tuto podobu však posléze pro její čtenářskou nepřístupnost sám zavrhl. Nakonec mu tedy shromážděný materiál posloužil až o mnoho let později a dal vzniknout nejprve německé verzi románu a posléze i jeho českému převodu, na němž autor spolupracoval s překladatelem Radovanem Charvátem.

Jak můžeme vyčíst z množství rozhovorů, jež autor u příležitosti českého vydání své knihy poskytl, od původní verze se tento překlad v mnoha ohledech liší, a to nejen v oblasti čistě jazykové. Román vyšel bez původního podtitulu, obsahujícího údajně nepřeložitelnou slovní hříčku, výrazné úpravy se dočkaly mnohé věty, ba i odstavce, dokonce byla vypuštěna celá jedna kapitola.

Tíživá atmosféra, lehké mravyCo ovšem zůstalo, to je výrazně autobiografický příběh o dospívání titulního hrdiny, nahlížený prizmatem chlapcovy probouzející se sexuality a odehrávající se v Praze 50. až 70. let. Právě zdařilé vykreslení tíživé atmosféry, jež dusila obyvatele komunistického Československa po několik dekád, s výjimkou krátkého nadechnutí v podobě Pražského jara, představuje nejsilnější stránku knihy. Jinak ovšem Faktorův román trpí řadou neduhů, jež z něho ve výsledku činí prózu dosti nesourodou a obtížněji stravitelnou.

Jan Faktor: Jiříkovy starosti o minulost |foto: Nakladatelství Plus

Dost na tom, že vinou Jiříkovy hypertrofované sexuality se všechny hrdinovy zážitky a úvahy poněkud monotónně stáčejí k otázkám lidské fyziologie. Pochybnosti však vzbuzuje autorova snaha prezentovat sex coby dobově příznačné, ne-li přímo emblematické téma. Jak si vysvětlit třeba rozpor mezi autorovým líčením Prahy coby velké zoologické zahrady, jejíž obyvatelé nevidí dále než k další souloži či nevěře, a zmínkou o spořádaných občanech Prahy distancujících se od vlasatců, undergroundu a podobně?

Hodnověrný svědek nebo pustý fabulátor?Spisovatelova zjevná snaha zprostředkovat svým čtenářům (nezapomínejme, že primárně měl na mysli ty německé) věrohodný obraz poválečného Československa a tehdejšího života v naší metropoli se pak příliš neslučuje s jeho volbou postav a prostředí. Nemůžeme samozřejmě vyloučit, že autor při líčení Jiříkových příbuzných a jimi obývané společné domácnosti vycházel z osobních vzpomínek. Lze však vhodně demonstrovat charakter pojednávané doby na příkladu společenství, které sám nazývá panoptikem a jaké prý nemělo v okolí obdoby? Za této konstelace zůstává historické pozadí příběhu vskutku jen pozadím a do popředí vystupuje groteskní rodinná historie několika samorostlých postav, která pohříchu postrádá výraznější zápletku i konec.

Pokud však nebudeme klást na román Jana Faktora tak přísné nároky, k jakým nás na první pohled opravňovaly kladné ohlasy německého vydání, lze v knize najít nemálo zajímavých prvků a motivů. Předně jsou to některé vedlejší postavy - Jiříkova matka, jeho otec nebo strýc STRÝC -, které svou originalitou a přesvědčivým vykreslením zastíní i poněkud jednorozměrného a rozporuplného hlavního hrdinu. Pozornost si jistě zaslouží též autorův jazyk, který je i v české verzi značně hravý a čerpá z mnoha lexikálních vrstev, místy ovšem zavání slovní ekvilibristikou.

Jiříkovy starosti o minulost jsou sice románem trochu mnohomluvným, přespříliš mozaikovitým a tematicky rozpolceným, přesto však nabízejí množství nevšedních postav i nezapomenutelných scén a dávají čtenáři pocítit mnohé ze zdejší atmosféry přelomu 60. a 70. let. A mimoto se nám zde poprvé oficiálně představuje český spisovatel, který jako jeden z mála dosáhl úspěchu v cizojazyčném prostředí.