Před pražským Rudolfinem vyrostla v rámci PQ zenová zahrada

V obdélníkovém prostoru vysypaném pískem se s geometrickou přesností pohybují dva muži, kteří pomocí nástrojů kreslí do pískového podkladu kruhové obrazce. Jejich pohyb je pomalý, přesný a vědomý. A klid, s jakým se pohybují, evokuje více než práci v zahradě hlubokou meditaci. Tak nějak vypadá performativní instalace, kterou pro letošní Pražské Quadriennale vytvořil před sídlem České filharmonie režisér Jiří Heřman. Jejím prostřednictvím tematizuje vztah prostoru a hudby, který jinak pravidelně prozkoumává i skrze své jevištní práce.

Hmatatelný význam vzejde z nehmotných představKe konkrétnímu provedení Jiřího Heřmana inspirovala hudba: „Sám jsem tvůrce několika site specific projektů a téma hudby a prostoru je pro mne fascinující a díky tomu vnímám i smysl práce, kterou dělám.“ Podle Jiřího Heřmana je hudba jedním z nevyčerpatelných inspiračních zdrojů, ze kterého se mimo jiné může snadno a zcela organicky zrodit i představa určitého prostoru, ať divadelního či sdíleného, který může být právě v hudbě skrytý, vstupuje s ní do nových vztahů a sám o sobě přináší nové významy. „Není hmatatelný, vzniká někde v představách člověka na základě poslouchané hudby.“

Jiří Heřman |foto: Josef Rabara

Prolnutím místa a hudby vznikl synergický souzvuk

Předehra k Parsifalovi se stala Jiřímu Heřmanovi inspirací i pro zrod performativní instalace. Vedle Wagnera ale pracoval i s autorskou hudbou dirigenta Marka Ivanoviče inspirovanou naopak prostorem, a to konkrétním místem vzniku před Rudolfinem. Do své instalace Jiří Heřman zakomponoval i Largo z Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka. I touto volbou v podstatě metaforicky vtáhl do hry téma prostoru, konkrétně objevování nového kontinentu, který před více než sto dvaceti lety podnítil skladatele k napsání slavného díla.

„Postupem času a při úvahách o místu instalace bylo jasné, že Antonína Dvořáka nelze opominout.“ K vyznění celku podle Jiřího Hermana přispělo dokonce i použití nejnovější nahrávky symfonie, kterou provedla Česká filharmonie pod vedením Jiřího Bělohlávka. „Tak se prolnulo několik aspektů a zase tímto způsobem my proměňujeme prostor před Rudolfinem.