Bizarní příběh, extravagantní Baronet a scéna profesionálního divadla
Činohra Národního divadla Brno jako svoji poslední premiéru na scéně Reduty uvedla hru s názvem Duchovní smrt v Benátkách. Její autor je skrytý za iniciálami S. d. Ch. Inscenaci připravila režisérka Barbara Herz, která ji uvedla už dříve jako úspěšné scénické čtení.
Iniciály S. d. Ch. znamenají v nezkrácené podobě jméno Sigismund de Chals, což je umělecký pseudonym pražského autora Miroslava Vojtíška, který již dvakrát získal Cenu Alfréda Radoka za původní divadelní hru. Jednou to byla právě Duchovní smrt v Benátkách. Jmenovaný autor pracuje jako hrobník, je to ovšem také loutkoherec, píše rozhlasové hry, a je frontmanem kapely Ruce naší Dory, v níž hraje na kytaru a textuje písně.
Duchovní smrt v Benátkách má fungovat jako dramatická mortalita či jako podobenství o zániku maskulinity. Jde o bizarní příběh extravagantního Baroneta, který zažil už vše a touží po něčem novém a tím má být právě duchovní smrt.
V čem tkví kvalita textu?Diváka text překvapí už v jazykové složce používaným lexikem a zdůrazňovaným archaickým stylem vyprávění a dialogů. Tato starobylost ovšem funguje jako prostředek k vyjádření autorské ironie, svérázného humoru ale třeba také jako poukaz na jistou vyprázdněnost současného umění. Vedle této práce s jazykem je to samotná a naznačená fabule příběhu, v němž se v brněnském nastudování jako přidaná figura objeví sám Ředitel Brněnského národního divadla bří Mrštíků nebo postava Valkýra, která hraje na housle a ještě ví, co se stane. Nezvyklý jazyk v bizarním příběhu jsou kvality tohoto díla.
Jak si se scénářem poradila režisérka Barbara Herz?Je pravda, že tvůrkyně ráda a ponejvíce pracuje s nepravidelnými texty či původními autorskou tvorbou. Mladá režisérka chce ve své inscenaci zdůrazňovat až jakousi dadaistickou nebo ironickou hravost scénáře. Výrazně prokrácený text S. d. Ch. inscenuje jako svět plný nejrůznějších bizarností. A tak třeba autorský požadavek na přepychový salón luxusního benátského paláce je tady oprýskaný prostor, do něhož zřejmě zatéká, protože je po zemi spousta rozložených novin a nádob na chytání vody. Elegantní až extravagantní Baronet má podobu mladíka v chlupatém kožichu a upnutých legínách s tygřím vzorem.
Jak funguje celek? Jako bizarní podívaná, jejíž jazykové starobylé opulentnosti podobně jako herectví stylizovaného do potřeštěné hravosti budou možná diváci už před koncem osmdesátiminutové představení více než syti. Je to takové bláznivé balábile, kdy Baroneta vedle duchovní smrti čekají ještě dva nejhorší excesy, manželství a premiéra v Brněnském národním divadle bří Mrštíků. Místy je to hravé a režie se snaží groteskní účin zvětšovat nástupem protagonisty přímo z publika a využíváním balkonů a ochozů v Redutě. Místy je to však jakési mechanicky samoúčelné vršení slov a takto pojednané švandy a to nemusí být pro všechny stoprocentně zábavné.
Jak si s nezvyklým textem poradili herci?Režisérka vedle dvou domácích herců, Jana Grygara a Martina Veselého, přizvala mladé aktéry odjinud. Hlavní hrdina Baronet v podání hostujícího Dalibora Buše z Divadla na provázku je jako dekadentní dandy správně unuděný, vzteklý, povznesený a ironický a představení z velké míry stojí právě na něm. Inscenátoři se museli vyrovnat s komplikovanou zlomeninou nohy Jiřího Svobody, který má jakési alter ego tedy pomocníka, který jej po jevišti vozí. Výsledný dojem tím netrpí a vozík se v této scénické skrumáži podivností lehce ztratí.
Všichni zúčastnění herci naplnili vedení režie, která zřejmě po výkonech žádala místy i něco exaltované přepjatosti a grotesknosti. Diváky čeká jistě nestandardní divadelní zážitek, který podle mne ale nebude u publika zcela rezonovat. Jistě však lze kvitovat s potěšením, že si druhá největší činohra v zemi troufne i na podobné a v jisté optice až divadelně hraniční projekty. Jedná se totiž o první divadelní uvedení nejenom Duchovní smrti v Benátkách, ale prvého uvedení dramatického textu S. d. Ch. v rámci profesionálního divadla.
Nejposlouchanější
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění. Poslechněte si oceněnou audioknihu roku
-
Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza. Poslechněte si četbu z Knihy roku Magnesia Litera
-
Josef H. A. Gallaš: Mé žalosti a mé bolesti. „Truchlivá autobiografe“ nešťastného autorova života
-
Jiří Orten: Cesta po řece. Známý básník se jako vodák vydává na několikadenní plavbu
