Česká „píseň písní“ a Husa na provázku

Jak lze z názvu odtušit, uvádějí na Provázku známou ale nehranou Tylovu hru…Tylova dobová fraška z roku 1834 je opravdu pevně svázaná s dobou vzniku. Dnes už ji divadla téměř nehrají. Přesto jsme s touto hrou silně spojeni díky písni, která se posléze stala národní hymnou Československé republiky. Petrželková ve své inscenaci z Tylovy grotesky jenom na začátek odehraje nepatrný fragment, a to ještě jako divadlo na divadle, kdy se herci sami negativně vyjadřují ke konstrukci komedie. Odkaz Tylovy frašky Fidlovačka, která při prvním uvedení propadla, je tady konfrontovaný se třemi současnými dramatickými texty.

Fidlowačka aneb Kde domov můj? (rež. Anna Petrželková) |foto: Divadlo Husa na provázku

Logicky se musím zeptat, z čeho tedy scénář této inscenace sestává?Vedle zmíněné části Tylova originálu tvoří tělo inscenace tři scénáře, které se s Fidlovačkou či postavením naší hymny v současnosti nějak vyrovnávají. Konkrétně jde o hru Huberta Krejčího nazvanou Ze života hmyzu pražské periferie, která je vlastně divokou variací na Tylův životní příběh tedy story kdy žije se dvěma sestrami, z nichž jednu měl za manželku a se druhou kupu dětí. Pak je tady text Hymna aneb Urfidlovačkou od Ladislava Smoljaka z roku 1997 a vše vrcholí aktovkou Problém s Hymnou od Egona L. Tobiáše, který ji napsal speciálně pro tuto inscenaci.

Fidlowačka aneb Kde domov můj? (rež. Anna Petrželková) |foto: Divadlo Husa na provázku

Jak k sobě celý tento materiál přiléhá? Bude na místě říci, že se jedná o takovou divokou, bláznivou inscenaci, v jejíž rozvernosti se člověk místy i ztratí nebo mu přijde prvoplánová a samoúčelná. Zajímavý nápad ohledávat naši národní hrdost, či spíše její zbytky i náš poměr k posvátné skladbě, jejíž existenci si dnes lidé povětšinou uvědomí jen při bujarých všelidových oslavách sportovního třeštění. Proto zřejmě na závěr na scénu vjede i ženský hokejista v Jágrově dresu. Vedle naivně a neživotně fraškovitého textu Tyla tady stojí stále jadrný humor cimrmanovského typu v inteligentním Smoljakově balení, až bláznivá nesmyslnost Krejčího tvaru a Tobiášova původního textu, který nejvíce přiléhá k podtitulu večera Národní karaoke. Jde zkrátka o humor různých žánrů i cenové skupiny a to samozřejmě ve výsledném dojmu dělá i trochu zmatek.

Fidlowačka aneb Kde domov můj? (rež. Anna Petrželková) |foto: Divadlo Husa na provázku

K jakému zjištění inscenátoři ve výše naznačených otázkách došli?Petrželkové komedie je takovým drsným obrázkem dnešní vyprázdněnosti všech dříve uctívaných pojmů, jako je vlastenectví či národní hrdost i čisté zalíbení v české hymně. To vše se děje nejdříve přes sarkastické ohledávání minulosti ve kvazi historických hrách a ponejvíce v závěru inscenace s Tobiášovým textem. Ostatně už v podtitulu je citovaná forma zábavy, kde amatérský zpěvák zpívá do hudebního základu většinou známé populární písně. V tomto případě to znamená nelichotivý výjev z nejmenovaného odboru kultury, kde mají přetextovat líbeznou českou hymnu a výsledkem je jednou xenofobní, jindy pornografická či proruská zpívánka. Tedy polohy, v jakých se zřejmě nacházejí také uživatelé této krásné a pro někoho jen sentimentální písně. Z toho se dá dovodit sdělení isncenátorů, že něco jako národní hrdost už příliš nefunguje.

Fidlowačka aneb Kde domov můj? (rež. Anna Petrželková) |foto: Divadlo Husa na provázku

Jaké je vaše závěrečné hodnocení inscenace Fidlowačka aneb Kde domov můj? Petrželkové inscenace má jistě zajímavé téma a totéž se dá říci také o sneseném materiálu, který se ale od sebe liší žánry i jakostí humoru. Režie se texty snaží ohledávat v jakési drzé, místy dryáčnické a někdy také až zbytečně přepjaté groteskní podobě. Jsou i místa kdy to vše dění tady připomíná jakousi bezduchou estrádu. Jistě za tím můžeme číst originální snahu o relativizování naší národní pýchy nejen na hymnu, jen je to v tomto inscenačním balení místy divadelně nepříliš účinné a sdělné.

Fidlowačka aneb Kde domov můj? (rež. Anna Petrželková) |foto: Divadlo Husa na provázku