„Aby ses očistil, musíš se nejdřív obnažit“

8. duben 2015

Divadlo Letí oslaví na podzim deset let existence. Soubor vznikl z herců tehdy končícího ročníku Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU, dnes jich s Letí zůstalo minimum, stejně jako většina tehdejších spolupracovníků. Co přetrvalo, je vášeň pro nové hry, jak zní motto spolku. Ten pravidelně uvádí novinky, převážně anglosaských autorů, a 8 GB tvrdýho porna není výjimkou.

Jde o příběh dvou osamělých lidí ve středním věku, kteří k sobě složitě hledají cestu. On, „auťák“, ona, zdravotní sestra, se seznámí přes internet a přes počáteční zklamání z toho druhého v jeho skutečné, nevirtuální podobě, se sblíží. Sledujeme je v baru, kde jim k odhození ostychu pomáhá alkohol a škrobené úsměvy, ženě navíc stále zvoní mobil. Když spolu stráví noc, on od ní utíká a zdá se, že jejich krátký románek skončil. Nakonec se muž, pod tíhou nepříjemných událostí v práci, k ženě vrací a začínají spolu žít. Musejí se zbavit další slupky lží a předstírání - on je ženatý, ona má dvě děti. Přesto je k sobě vábí touha najít dohromady to, co každému z nich jako jedinci scházelo.

Ve zhruba hodinové hře se dost možná mnozí z diváků najdou a bude se jim zdát, že přesně vystihuje, jak jsou dnešní vztahy složité, odcizené a my tak osamělí. Autorovi se navíc občas podaří vtipná replika, drží hru v jemné nadsázce, a tak se diváci nad urputným hledáním prince na bílém koni v našem virtuálním věku i pobaví. Jenže her o dnešní osamělosti a bezbřehém internetovém surfování je v posledních letech tolik, že se samo téma vyprazdňuje. Hry jsou si podobné jako vejce vejci, chybí jim hlubší, nebo vyšší smysl, náročnost ve zpracování, vyzrálost a odvaha s dramatem po formální stránce experimentovat.

03356107.jpeg

Režisér Petr Hašek a scénografka Jitka Nejedlá jako by si toho byli vědomi, a tak se snažili inscenaci vyšperkovat. Zabírá efektní barokní hudba i nápaditá kovová konstrukce, která ukazuje dvě koupelny, tyrkysovou pro muže a červenou pro ženu. Když se však později některé repliky pronášejí přes mikrofon a ve scéně v baru se místo na židlích sedí na záchodě, ukazuje se tenká hranice mezi smysluplnou scénografií a touhou po originalitě za každou cenu.

Inscenaci na oprýskaném jevišti Vily Štvanice tak nakonec drží především herci, přičemž lépe si vede Petr Vaněk. Anně Polívkové v mnohých scénách pomáhá její fyzická zdatnost i jakási škatulka nesmělé holky, co to neumí s muži, kterých už herečka hrála několik. Někdy však sklouzne od pečlivě vybudované postavy k šarži a hraje jen pro pobavení diváků. Zarážet může též její fyziognomie. Když pohledná, elegantní herečka mluví o tom, že je hnusná, tlustá, pitomá, musí diváci zapojit hodně fantazie, aby před sebou uviděli čtyřicátnici utahanou výchovou dvou dětí, dlouhými nočními službami v práci a haldou nesplacených dluhů. Petr Vaněk svého muže milujícího porno, hraje odměřeněji a civilněji, je to prostě osamělý, frustrovaný muž, kterých je dnes bezpočet.

03356106.jpeg

8 GB tvrdýho porna pravděpodobně diváky rozdělí. Některým bude připadat jako trefně nastavené, navíc hezky vyleštěné zrcadlo dneška. Jiným bude leccos k velkému divadelnímu zážitku chybět.

autor: Josef Rubeš
Spustit audio