Divoké maso předvádí nerovný zápas mezi násilím a láskou

Goran Stefanovski se narodil v roce 1952 v Makedonii, od konce 90. let žije a působí v Anglii. Píše dramata a scénáře, ve kterých se zabývá sociálními a politickými problémy bývalé Jugoslávie, otázkami migrace, identity a postkomunistické transformace. Jeho hra Divoké maso se odehrává ve čtyřicátých letech minulého století ve Skopje. Historické události a s nimi spojené proměny společnosti silně poznamenávají osudy jedné rodiny, která zažívá soukromé tragédie, rozpad tradičních hodnot i osobních vztahů.

Vše se rozpadá a na záchranu je asi pozděHlavní myšlenkou hry je smysl a podstata násilí v životě člověka a především otázka, zda a jakými prostředky se člověk může násilí bránit. Rozpad vztahů ještě více urychlí jeden z bratrů, který získá práci v německé firmě a nevědomky způsobí, že jeho rodina přijde o to jediné, co ji spojuje - dům. Ambiciózního Steva hraje Jan Zadražil. O své roli říká: „Je první z té rodiny, kdo dostane šanci odejít. Přestane ji ctít a rozhodne se, že na prvním místě je on sám a nejpřednější je kariéra. Jenže na konci zjišťuje, že je původcem rodinného neštěstí.“

Divoké maso v Divadle Komedie |foto: Divadlo Komedie

Jediná postava, která se snaží držet rodinu pohromadě, je manželka nejstaršího z bratrů Věra, v podání Karolíny Vágnerové: „Já si myslím, že Věra je jediný normální člověk a rozhodně, kdyby tam nebyla, tak by rodina vůbec nefungovala, Ona dělá domácí práce, o všechny se stará a chce vlastní dítě.“

Divoké maso v Divadle Komedie |foto: Divadlo Komedie

Naděje ukrytá v ženě Právě Věra je podle režiséra Jana Novotného pomyslným světlem na konci tunelu, do všeobecného marasmu vnáší jistou naději: „Ona vyzařuje to nejzákladnější světlo, ale rodina už je natolik rozložená, že to už možná ani nevnímají. Ale ve Věře jako v ženě je obrovská naděje.“ Její poselství podle slov režiséra je obecné, platné pro lidstvo jako naděje dalšího možného života.